Poezie

Jitřenka

Autor: VGd

Měla vlasy jako zralé pole
a úžasně dokonalou tvář.
Člověk, když ji někdy spatřil,
odříkal by otčenáš.
Vždyť tolik nádhery a krásy,
to chce svatozář.
Co se to teď vlastně stalo,
vždyť potkal jsem tě ráno,
oči zarudlé a v nich jenom pláč.
Kdo ti bolest způsobil?
Kdo ti takto ublížil?
Na to se mě marně ptáš.
Ne, nejsem kouzelník,
za to hlavně tobě dík.
Já jsem jenom obyčejný lhář,
co nemá svatozář.
Lidi jsou zlí, lepší jsou psi,
tak na co otčenáš.
Máš prázdné ruce,
prázdné srdce,
sklenky jsou již vypitý
a krásné jitřenky zabitý.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

VGd

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Hrůzu mu nahání Víc než mandelinka bramborová NA-NAKUPOVÁNÍ! Jedno dvě tři trička K tomu...
Řekni mi – co změní snění? Já nevím – třeba nic. Proč se ptáš? Hm, jen jsem chtěla ř...
Utopena ve tvých frázích, naivně čekám, co dál bude. V doposud neznámých nesnázích, oči s...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...
Vrabec v trní nemá zrní táhne krajem v malém hejnu. Když má zájem má i zrní - tak to př...
otiskem snopců v miskách vah nehmatně hřímá protiklad   o chybách v koutech bílých ...
Jako mořských vln náraz štěpící staleté útesy kousek po kousku odlamujete z nás zbytky toho č...
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smys...
Tvůj kompulzivní zvyk laskat si vlasy testamentem je nekonečnosti a já taky nechci př...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Ráno Ze slunce se vůně snesla Nabral jsem si celou pěst Vytáhla mě z mého křesla Čichám č...
Chci lásko, z tebe života se napít, zlé myšlenky na svou minulost zabít. Tohle se přeci nesmí j...
Sněží   Skoro o nic neběží tak to mám ráda vločka se za vločkou na zem tiše skládá. J...
Už je to dávno, co jsem od tebe tu růží dostala, v tu chvíli jsem tě radostí objala. Už mi...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

zas mi posílaj dopisy doporučeně od soudu z okresu prý abych platil: tři tisíce na děcka býv...
Připadá mi jako by inteligence dostala baseballovou pálkou na sestřelení stroje reagovat válkou?...
Děkuji osudu, že nás dva spojil. Děkuji za rány, některé jsi odkryl, jiné zhojil. Děkuji za...
Pozvedl svou hlavu k nebi, k těm velkým bílým polštářům. Ach! Smět se tak na ně polož...
příval horečky v mozku tiká budík, s trhavinou ... Rauš posedlosti v očích zračí se nejz...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Tak už  se to v životě děje chvíli jste šťastní veselí, vše se daří dokázali byste lét...
Vlahé letní ráno vládne ticho, mír a klid naruší jen lehké třepotání to motýl zavrtěl se ...
Zase se rozdrolím na malý kousky. Nikoho k tomu nepotřebuji. Exuperyho vize se naplnily. Orwell je na ...
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
Když svět byl kdys jen jediný, svých tužeb byl jsem král, v nich cíl a v cestě plodiny, teď p...
Mít tě blízko a slyšet tvoje srdce bít. Usmát se, pohladit, ústa tvá něžně políbit. Být ve...
Nejsem kleč, co uklání se před horou. Nebudu klečet a uklánět se před tvou nohou. Je mi jedno j...
S očima chtivýma, vlasama černýma, ve stínu baru je, nic vlastně nevnímá, jen jeho, cizinc...
0