Říkaj mi: „Tak kdy už budeš táta?“ Já na to: Támhle jsou vrata.
Plíny, řev a málo spánku? Radši si dám pivo a smažák u stánku
Říkaj mi: „Jednou jistě změníš názor.“
Možná mi zachutná soja z mikrovlnky.
Nechci být cynik, jen mám jiný vektor
Když chci trpět, lehnu si na kaktus, bez deky.
Než děti, radši trny — ostny, bodlinky, ať mi bolest zpívá místo ukolébavky.
Díky, nechci — fakt to není pro mě.
Nemám v sobě ten rodičovskej gen.
Díky, ne — mě neláká bioodpad v plíně.
A mít na tričku rozmatlaný jam.
Říkaj mi: „jednou budeš jistě litovat“
Možná se mi zalíbí okurka v prdeli
Nechci být cynik, ale i zvířata lze milovat
Když chci trpět, pozvu tchýni v neděli
Mám rád ticho, svobodu, ne lego na podlaze po zdech čmáranice.
Až mi bude šedesát, možná budu sám.
Ale budu mít klid, a to je můj chrám.
Nechci být táta, chci být v pohodě —
a ne řešit, kdo mi čmáral po chodbě.
Rodina je dar — když ji člověk chce.
Ale není to povinnost, co se píše do duše.
Já volím ticho, svobodu a vlastní směr,
a věřím, že respekt je víc než nutit druhé k posluše.
Mivo 12.8.2025
Hlasité předčítání