Sápe se na ní, ona se brání, dává jí facku jak by byla kus klacku, kus hadru, do prdele!
Facka za fackou — žádná neděle.
Ovládanej chtíčem, pudem — jak zkurvený zvíře, dobývá se do míst, co nepatří do týhle chvíle.
Míří tam, kde to zná jen z porna a keců, do dětský čistoty — bez svědomí, bez deců.
Chce jí tam vlézt, nemá zábrany, bestie řízená démonem v hlavě — žádný hranice, jen rány.
Chce jen to, co viděl v tom filmu, nevnímá že ničí život, jen tlačí — a chystá si své prokletí.
Funí jí do uší, jak nadržená svině, pud ovládá tělo, morálka je v prdeli — už dávno vyhně.
Není to chlap, není to člověk, je to hyena v těle puberťáka — naprosto bez mozku a svolení.
Poškozuje skořápku, trhá jí duši, jen zrůda tohle dělá — žádný “ale”, žádný tušení.
Drápy zatne, oči mu planou, srdce má z betonu — bezcitnej šmejd, co chce jen danou.
Ale i ta zrůda je oběť, loutka bez vlivu, hračka systému, poruchy, sračky, v hlavě má zvratlivu.
Dívenka krvácí, neví co se děje, duše jí puká, svět se jí sere, v očích má krvežeje.
Bestie jí nakazila, vývoj jí pokřivila, zasela sémě dalšího pekla, budoucnost jí zohavila.
Zas bude chtít ubližovat, hrát si s bolestí, protože trauma dělá monstra — to víme všichni, sakra.
„Ke mně byl osud taky tvrdý, nedal mi šanci, tak budu kurva bezohledný!”
Mám právo na mstu — vždyť mě svět rozjebal! Jenže to není výmluva — to je jen další pád.
Pláč se nese nocí, slzy jak oceán, u nohou jezero nářku — nikdo nevnímá ten rám.
Ví, že se stalo něco šílenýho, ale neví co — v hlavě má ticho, šílenství nevinnýho.
Nechápe, co jí kámoš udělal, věřila mu, a on ji kurva zklamal.
Spoléhala, že ji ochrání, že ji povede, a on z ní udělal trosku — bez citu, bez vedení.
Tohle je ta dnešní morálka: všude kořalka, porno na dvě kliknutí — žádná kontrolka.
Plakáty s kozama, přístup bez brány, děti v tom plavou — zkurveně sami.
A teď ve tmě tam stojí, čtrnáctiletej kluk, v hlavě jen píchání, závislej na videích,
bez špetky citu, ona — čtyřletá víla, v jeho úchylným mitu.
Čas ukáže, jak velká je její síla, jestli zvládne ten boj, jestli se nezlomí ta její křehká víra.
Překoná tu špínu, tu krvelačnou moc, nechce být další bestie, nechce dál tu noc…
Ale nikdo jí to nezaručí. Jen ona sama ví, co jí v hlavě hučí. A tak jde dál… Zkurveně sama..
Mivo 2004
Hlasité předčítání
