„Jsi tam? Proč neodpovídáš?“
Mrštil vztekle mobilním telefonem do kouta. To byla od ní už pátá SMS zpráva během jediného dopoledne. Na první tři ještě odpověděl – pokud možno ve stejně zamilovaném duchu. Na čtvrtou už neměl sílu a při páté mu došla trpělivost. V práci řešil dost složitý softwarový algoritmus a potřeboval se soustředit. Navíc palcem na tlačítka telefonu vyklepával texty SMS zpráv k smrti nerad. A vybavovat se po telefonu se stíhačkou, co si permanentně potřebovala ověřovat jeho zájem, mu působilo nemenší utrpení.
Ano, vyspala se s ním hned druhý den po jejich seznámení. To ovšem nepovažoval za dostatečný důvod k tomu, aby s ní byl od té chvíle permanentně ve spojení. Nebyl už žádný zajíc, měl toho dost za sebou a vztah k ženě rozhodně netvořil dominantní náplň jeho života. Je to už dávno, co se poprvé vážně zamiloval a jeho láska pro něho znamenala celý svět. O to těžší pak bylo jeho prohlédnutí a zklamání, když zjistil, že pro svoji milou není první ani poslední muž na této planetě.
Sexuální touha člověka spaluje, když pro ni nenachází vyústění. Stejně je tomu i s touhou po lásce. Ta první může být uspokojena technickými stimuly a dostatečnou představivostí. Ta druhá ztrácí na síle s každou novou zkušeností. Jiná věc je splynutí v bezmezné vzájemnosti a bezvýhradné důvěře. Leč on něco takového nikdy nezažil a nepovažoval to ani za možné. Ne, když si žena chce muže k sobě připoutat a využívat vytvořeného pouta ve svůj prospěch. A ne v situaci, kdy mu chce být ve všech ohledech rovna a odmítá respektovat jeho převahu.
Vzpomněl si na dobu, kdy ještě žádné mobilní telefony nebyly. Nepanovala snad tehdy mezi lidmi větší důvěra a vzájemná odpovědnost? Když se něco domluvilo, třeba na několik dnů dopředu, bylo nutné to dodržet. Jinak mohlo být vše dopředu ztraceno. Lidé také s patřičnou mírou spolehlivosti počítali a více si věřili, protože jim ani nic jiného nezbývalo. Člověk nemohl zmáčknout tlačítko a partnerovi se omluvit, kdykoli mu něco přelétlo přes nos. Zkrátka musel se na domluvené setkání dostavit a také se k němu patřičně naladit a přizpůsobit mu svůj program. Nepřijít a nechat druhého marně čekat se považovalo za zradu.
A dneska? V uších mu zazněl reklamní slogan mobilních operátorů: Connecting People. No to určitě! Lidé jsou tak zoufale propojeni, že ztrácejí pojem o tom, co znamená setkání dvou duší hledajících souznění ve vzácném a soustředěném naslouchání jeden druhému, ve vzájemném odevzdání v prostoru i čase – pro společný stůl i pro společnou chvíli za kontrapunktu dvou tlukoucích srdcí.
Pomalu se svezl s kolečkovým křeslem ke kraji pracovního stolu a vylovil zahozený telefon z kouta. Pak na něj pomalu a soustředěně napsal zprávu jako odpověď na poslední esemesku:
„Nejsem tu a neodpovídám – pracuji!“
„Sobče!“ zářil nápis na poslední SMS zprávě od ní – poslední pro tento den a možná i pro zbytek života.
Aby to čert vzal!
Zdroj: Zpěvy nemilosti
Hlasité předčítání