1. Zoufalý Marmond💧
Marmondovi se vážně podařilo udělat všechno proto, aby ho obr Ínemak vzal zpátky. Ale nebylo to jen tak snadné. Po tom, co mi Marmond aktivoval to prokleté znamení v levé dlani, který mám od bezejmenné se toho zase odehrálo hodně…
Tenkrát, jak jsem padala s hory, tak mě nezachránil Ínemak, ale objevil se stín! Právě včas, aby mě zachytil do náruče!
Marmond na hoře zuřil…nejen proto, že byl zasažený bleskem, ale hlavně proto, že se tu neobjevil obr Ínemak, tak, jak očekával. Byla jsem s toho taky moc rozrušená a zklamaná. Marmond slezl s hory tak rychle, až jsem se divila. Zahnal stín jakýmsi zaklínadlem a pak na mě řval:
,,Vidíš! Obr o tebe už nestojí, klidně by tě nechal zemřít!”
Tak jsem na něho zakroutila hlavou:
,,Je mi jedno, co si o tom myslíš, Ínemak spíš nestojí o tebe!”
Marmond mě popadl pod paže, vyzvedl nad sebe a začal mnou třást:
,,Jsi mi už k ničemu, když o tebe obr nestojí! Můžu tě klidně zabít a nikomu chybět nebudeš!”
Začala jsem fňukat:
,,Marmonde, prosím… pusť mě! Ty víš moc dobře, proč Ínemak nepřišel!”
Marmond mě odhodil, jakoby se mě bál. Hned na to se zhroutil na kolena a řval:
,,Co ještě mám udělat, aby mě vzal zpátky?”
Byl tak zoufalý, až mi ho bylo líto, jeho pláč se rozléhal po celých horách.
Vstala jsem a prohlížela jsem si svoji zčernalou levou dlaň, která slabě problikla a třásla se z dozvukem blesku. Bylo mi s toho slabo a na omdlení, řekla jsem Marmondovi:
,,Musíš mě odnést k obrovi sám, když nepřišel!Musíš mu říct,že se mi zase probudilo znamení a Norman je pryč! Neuhlídal mě! A řekni mi, co se stalo s Normanem?”
Marmond se na mě zničeně podíval:
,,Normana unesly Rudohlavky! Ty to nevíš, ale Norman jim v soubojích pozabíjel jejich muže!Tak se rozhodly se mu pomstít…Toho už zřejmě nikdy neuvidíš!”
Tak jsem na to, co mi právě řekl Marmond zůstala v údivu hledět. Po chvíli se ho zeptala:
,,A ty víš, kam ho unesly?”
Marmond na to zahučel:
,,Co ti na tom záleží, pojď, odvedu tě k obrovi, tam to spolu vyřešíme!”
Marmond vstal a vzal mě pod paži,řekl:
,,Možná tohle obra mohlo zdržet a kdo ví, co ty ženský za Normana po obrovi budou chtít?..Musíme co nejdřív do Temnoviště!”
Najednou se tu objevil sám obr Ínemak! Temný a mlčenlivý. Marmond před něho hned padl k zemi a povzdechl:
,,Ach můj pane! Moc se ti omlouvám, klaním se před tebou a prosím za odpuštění na tisíckrát!”
Ínemak se na Marmonda ani nepodíval, vzal mě do náruče a zmizel se mnou do Temnoviště…
Hlasité předčítání