Carl Schmitt si před více jak půl stoletím povzdechl: „Ó Bože, vědou zabitý Bože! Člověk roku 1950 se s hrůzou ptá: Jaké učení čteme na nebi moderní astrofyziky? To už není poučení o řádu, je to spíš manifest chaotické explozivity.“
Dnes britští vědci přišli s bombastickým odhalením a s 99,9% jistotou tvrdí, že naše realita, Země i celý vesmír jsou kolosální holografickou projekcí. Profesorka Marika Taylorová, teoretická fyzička z Birminghamské univerzity, toto tvrzení podporuje tím, že vesmír je v podstatě dvourozměrný. Pokud vidíte svět kolem sebe jako složitou trojrozměrnou strukturu, pak vám bude tvrdit, že je to pouhá iluze.
Není zjevně nic, co by bránilo britským vědcům konstruovat fyzikální přeludy. Rovněž chudák Stephen Hawking ve své intuici vytušil, že informační paradox černé díry, která údajně ztrácí paměť o tom, co pohltila, lze vysvětlit pouze tak, že černé díry budou chápány jako dvourozměrné.
A jelikož z nových poznatků o podstatě hmoty a světa, který nás obklopuje, jsou vědci stále bezradnější, musejí si pro jejich vysvětlení svět poněkud zjednodušit: Vesmír je zkrátka dvourozměrný hologram. Nemohou přece obecnému lidu přiznat, že dosavadní diskurs teoretické fyziky o našem světě je dost možná vykonstruovaný mýtus! A aby zůstali pro veřejnost zajímaví, začínají kupit stále fantastičtější hypotézy, k nimž mají stále méně přesvědčivé argumenty.
Podobně i český profesor Jan Rak, který řadu let pracoval na experimentech s Velkým hadronovým urychlovačem v CERNu, tvrdí, že částice, které tvoří veškerou hmotu, ve skutečnosti neexistují jako pevné objekty nacházející se na konkrétním místě. Místo toho se chovají jako rozmazané shluky možností. K jejich „zhmotnění“ dochází až v okamžiku pozorování. Takovýto základní princip kvantové fyziky naznačuje, že námi pozorovaná realita je ve skutečnosti mnohem tekutější a závislá na pozorovateli. Vědecká konstrukce částicového modelu hmoty je tudíž pouhá představa vytvořená na bázi „přání otcem myšlenky“ a vyspekulovaných matematických rovnic – což má další konsekvence: „Objektivní a nezávislý vesmír neboli svět každého z nás je skutečně rafinovaná iluze,“ vysvětluje profesor a coby obdivovatel další britské vědecké kapacity profesora Rogera Penrose dodává: „Vědomí je tedy světlo, s jehož pomocí vzniká holografický obraz skutečné reality.“
Současná věda se tak dostává do bludných esoterických vod nové spirituality, kde neexistuje objektivní realita a každý si svým myšlením vytváří realitu subjektivní. Profesor Rak jde ještě dál a tvrdí, že „ve skutečnosti má úplně každý možnost vytvářet si takovou realitu, jakou chce, a možností je nekonečné množství.“
Podle všeho jsme svědky postupného přechodu od smysluplného pojetí řádu světa k imaginaci bezbřehého chaosu, s nímž se musí každý vypořádat podle svého mínění a svých vlastních schopností. Na takové vysvětlení ovšem nepotřebujeme vědu.
Pak se ale musíme s větší hrůzou než současníci Carla Schmitta ptát: Existujeme vůbec jakožto reálně poznatelné bytosti? A má ještě pro někoho význam naše zrození a smrt?
Hlasité předčítání