-Chci za Ohynem-
Zdálo se mi, že je tu Ohyn. Seděl u mě a něco mi říkal, ale nerozuměla jsem ani slovo. Chtěla jsem, aby to řekl znovu. Když v tom Ohyn zmizel a já vykřikla ze sna za Ohynem. Bylo mi tak těžko, že u mě není Ohyn. Rozbrečela jsem se. Rohejš mě vzal do náruče a někam mě odnášel. Křikla jsem:
,,Pusť mě, musím za Ohynem!”
Rohejš zašeptal:
,,Takto by ses Ohynovi nelíbila, napřed se musíš vykoupat a převléct!”
Protestovala jsem:
,,Nechci se koupat ani převlíct!”
Rohejš se zasmál:
,,Teď nechceš, ale počkej! Však ty ještě ráda chtít budeš!”
Odsekla jsem:
,,Nebudu! A kam mě to neseš?”
Rohejš zamručel:,,Chtěl jsem tě odnést do lázně, ale když tam nechceš, hodím tě jinam!”
To se mi nelíbilo, poručila jsem mu:
,,Hned mě dej na zem a nikam mě neházej!”
Rohejš odfrkl:,,To nejde! Nechci, abys utekla!”
Fňukla jsem:,,Tak teda neuteču!”
Ale protivný Rohejš se rozhodl mě hodit přímo do hromady hnoje. Smál se, když jsem řvala, že se mu za to pomstím a skočila na něho, aby byl taky od hnoje. Ale pořád se smál. Moc mě to naštvalo, když mě zase chytil a se smíchem řekl:
,,Teď musíme do lázně oba!”
Hučela jsem nešťastně na Rohejše:,,To jsi vážně nemusel!”
Rohejš kývl:,,Musel! Jinak bych tě do lázně nedostal!”
Povzdechla jsem:,,Jsi moc protivný!”
Rohejš se smíchem souhlasil:
,, Máš pravdu, jsem tak strašně protivný, že si zasloužím smrt!”
Kývla jsem:,,Jo zasloužíš!”
Rohejš se přestal smát, vážně povzdechl:
,,Když mě zabiješ narostou ti rohy!”
Toho jsem se lekla, podívala se do jeho zelených očí. Zamyšleně jsem se zeptala:
,,Je to pravda, nebo zase další tvoje sranda?”
Rohejš vážně kývl:,,Směju se snad?”
Strhal ze mě šaty a hodil mě do lázně. Na štěstí byla voda teplá, kouřilo se s ní. Plavaly tu všude všelijaké bylinky a různé lístky. Roheš vlezl do lázně za mnou. Vadilo mi to. Odálila jsem se a celá potopila pod vodu a zůstala tak dlouho. Rohejš mě vynořil.
Zašeptal:,,Neutop se mi!”
Rozbrečela jsem se a Rohejš mě objal. Začal se omlouvat:
,,Promiň! Je mi to líto, nechtěl jsem tě rozbrečet, slibuju, že to napravím! Řekni, co by sis přála, krom toho, že mi chceš utéct za Ohynem?”
Vzlykla jsem:,,Nechci tu s tebou být!”
Povzdechl:,,Dej mi šanci, prosím! Nikoho jsem nikdy o nic neprosil, ale tebe na tisíckrát prosím!Zůstaň!”
Tak jsem zůstala…
Jen jsem pořád nevěděla, jestli nedělám chybu. Rohejš mi dal nové šaty. Řekl, že ty moje červené šaty mi ženy vyperou a zašijí, abych se nebála, že mi je nevrátí.
-Tak co dál?-
Pak Rohejš vymýšlel, co by jsme spolu mohli všechno podniknout. Ale mě se s toho nic nelíbilo. Rohejš zklamaně zahučel:
,,Dobře, tak co by sis přála?”
,,Chci se projet na jednorožci. Přeju si potkat Normana s Marmondem a zeptat se jich, jak dopadli u Bledé vrány!”
Rohejš kývl:,,No, jak myslíš! Nevím ale jestli je to dobrý nápad… prostě jsi zvědavá, s tím musí všichni počítat!”
Odvedl mě za jednorožcem. Přivítala jsem se s ním. Rohejš mě na něho vysadil a zamručel:,,Budu tě s povzdálí sledovat, tak abys to věděla!”
Přikývla jsem a popohnala jednorožce. Ten s radostí vyrazil. Chvíli běžel v klidu, ale pak zpomalil a divně odfrkl. Rozhlížela jsem se. Možná je už blízko Marmond s Normanem? Ale jednorožec se rozběhl kamsi temějším směrem, asi před vlky, které jsem zahlédla běžet za námi. Možná i Normanovy psy? Nevím, když ti Normanovi psi jsou vlkům moc podobni a těžko od vlků rozeznatelní. Zavolala jsem do tmy některé jména Normanových psů, které se mi vybavily:,,Nede! Bárne!”
Ale nepřiběhli, tak jem zavolala:,,Normane! Marmonde, jste tu?”
Vlci se přibližovali a jednorožec zrychlil. Rohejš přeci říkal,že mě bude sledovat?
Bylo to trochu strašidelné. Možná jsem si místo jednorožce měla přát raději Pegase, ten by se vznesl a odletěl by se mnou. To by bylo moc krásné! Jednorožec mě vyvedl s lesa a běžel přímo k jezeru. Z dálky jsem zahlédla oheň a dvě sedící postavy. Pochválila jsem jednorožce, že mě přivedl tam, kam jsem chtěla, ale pak nás předběhli vlci. Obestoupili nás a vrčeli. Dostala jsem strach, zděšeně vykřikla do dálky směrem k ohni:
,,Normane pomoc!”
V tom se vlci rozutekli a přidusal Rohejš.
Uklidnil mě:,,Nevolej na ně, říkal jsem že budu nablízku!”
Vyhrkla jsem vyčítavě:,,Ale nebyl jsi!”
Mezi tím už se k nám blížili Norman s Marmondem. Seskočila jsem s jednorožce a šla jim naproti. Po přivítaní se vyptávali, co se stalo? Vysvětlila jsem, že jsem se bála vlků!
Rohejš na to zahučel:
,,Říkal jsem, že to není moc dobrý nápad, se projíždět na jednorožci, když lesy jsou plné hladových vlků!”
Marmond zahučel:,,Pár vlků jsme už taktrochu obětovali pro Bledou vránu!”
Norman přikývl:,,Ty potvory nám věčně křížily cestu a moji psi zase nikde!”
Zeptala jsem se:,,A jak jste dopadli u Bledé vrány?”
Marmond ztěžka povzdechl:
,,Bledá vrána Normanovi řekla, aby si nedělal s Oldou žádné starosti. Prý se sama brzo zničí! Upije se k smrti! Takový je její osud.”
Norman se zašklebil a kývl:,,Bledá vrána tě pozdravuje, taky Rohejše!”
Rohejš zval Normana i Marmonda k nim, ale odmítli to. Bylo mi s nich smutno. Rozloučili jsme se a Roheš mě vysadil na jednorožce. Sama nevím, proč jsem cestou k Rohejšovi brečela. Nechtěla jsem ke společnému stolu, chtěla utéct pryč. Hlavní Rohejš mě šel chytit. Protože ten s ulomeným rohem to něják už nezvládal. Domlouvali mi. Přeci nenechám vyhrát obra? Vysypali na mě třpytivý prach a já jsem těžce zaspala…
-Zmatené sny-
Zdálo se mi znovu o Ohynovi, jak u mě sedí a něco říká, už jsem jeho slovům rozuměla, ale nemohla tomu uvěřit. Ohyn mě lákal, aby jsme spolu utekli. Dívala se na něho, jako v divném snu. Chtěla se probudit, ale nešlo to! Nemohla se pohnout, ležela jsem jako mrtvá! Ani zakřičet mi nešlo. Pak se tu objevil obr. Kývl na mě:
,,Zrušil jsem ti zákaz, už můžeš zůstat s Ohynem!”
Objal mě a hned na to zmizel. To mě konečně probralo. Dívala jsem se do tmy a přemýšlela, co s toho byl jen sen?
Pomalu se sunula s postele na zem. Odplížila se k otevřeným dveřím a vyběhla ven do tmy. Ale najednou jsem byla zase na posteli. Skláněl se nademnou Rohejš a šeptal:
,,Ty mi neutečeš, nesmíš! Obr nás nepřelstí! Zvládneme to spolu, věř mi!”
Připadala jsem si slabě a omámeně. Chtělo se mi volat obra, ztěžka jsem zašeptala:
,,Ínemaku pomoc!”
Když to Rohejš uslyšel. Vstal ode mě a odešel. Chtěla jsem taky vstát a odejít, ale nemohla se hnout. Byla jsem jak chromá. Začala jsem ječet do tmy a přivolala tak všechny Rohejše i jejich ženy. Hlavní Rohejš všechny poslal pryč s tím, že jsem měla jen špatný sen. Začal mě uklidňovat, ptal se:
,,Co se stalo?”
Neuměla jsem na to odpovědět. Pak někdo od někud začal moc brečet,křičet a řvát.
Rohejš s ulomeným rohem je mrtvý!
Taky jsem vykřikla hrůzou. Probrala se a posadila na posteli. U mě seděl Rohejš s ulomeným rohem. Byla jsem zmatená ještě víc! Objal mě a ptal se, jak mi je?
Začala jsem ztěžka popisovat, co všechno se mi stalo, kolikrát se probrala a nevěděla, co to znamená? Cítila jsem se být vyčerpaná a ptala se na všechno Rohejše, co s toho všeho se stalo a co byl jen sen?
Rohejš neodpověděl. Řekl neurčitě.
,,Asi zlá předtucha.”
Pak přišel hlavní Rohejš a taky se ptal, jak mi je? Sedl si ke mě a zblízka si mě prohlížel. Rozbrečela jsem se:
,,Když já nevím, co bylo skutečné a co sen!”
Oba Rohejši se na sebe podívali. Hlavní Rohejš povzdechl.
,,Ženy se rozhodly uspořádat rozlučkový večírek. Vypadá to, že to s námi do úplňku nedáš, bratr nám bude moc chybět!”
Podívala jsem se na oba Rohejše a slíbila jim, že tu zůstanu, ale nevěřili mi. Vzpoměla jsem si na Marmonda. Co když už je právě teď u obra a posílá mi na příkaz obra zlé sny?Jen abych se vylekala a chtěla utíkat zpátky k obrovi? Může to tak být? Nebo za to může ten třpytivý prach od Rohejše? Zeptala jsem se jich na třpytivý prach, co znamená?
Hlavní Rohejš odpověděl:,,To je tajemství, které nesmí nikdo s Rohejšů nikdy vyzradit. Jestli chceš, můžeš se zapojit do přípravy večírku. Ženy tě rády vezmou mezi sebe!”
Ale Rohejš s nalomeným rohem nesouhlasně zahučel:,,Budu raději, když zůstane jen se mnou.”
Hlavní Rohejš na něho nespokojeně zafuněl:
,,Myslel jsem, že je toho na tebe už moc a chceš si odpočinout!”
Rohejš kývl:,,Budeme tu odpočívat před večírkem spolu.”
Tak hlavní Rohejš odešel. Když jsme osaměli a v klidu odpočívali, Rohejš po chvíli promluvil.
,,Musíme počítat s tím, že se obr bude snažit lstí lákat tě k útěku, jen aby vyhrál! Ale představ si, když tě vyláká k útěku a vyhraje, kde zase skončíš? Měj to na paměti. Nebo chceš být zase zavřená s Marmondem ve věži?”
Zavrtěla jsem hlavou, zavřela jsem oči a představila si temnotu věže, taky Marmonda i obra. Smutného Ohyna, jak stojí u krbu v hlavní síni obrova temného hradu. Otevřela jsem oči a podívala se na Rohejše. Je mi tak cizí, i když jeho pohled se zdá být přátelský. Bylo mi s toho všeho smutno. Rohejš si všiml mého smutku a povzdechl, zeptal se:
,,Co by sis přála, abych udělal, abys nebyla smutná?”
Pohla jsem ramenem:,,Nevím, promiň není mi do řeči.”
Rohejš na mě povzdechl. Vstal a šel si pro kytaru, sedl si ke mě. Začal hrát, pak i zpívat, bylo to od něho moc krásný, úplně mě uspal…
Hlasité předčítání