Pojednání

Hořící a padající Věž je symbolem „mentálních výtvorů člověka“

Nalezení rovnováhy, protože vše se odvíjí od síly vůle, je o síle vědomého rozhodnutí dosažení harmonického života. Útěk před skutečností, otevřeností a poctivostí je přesným opakem. Hořící a padající Věž je symbolem útěku před skutečností, ztráty pozornosti. Věž symbolizuje právě pozornost, pokud si ji představíme jako pozorovatelnu. Mít dobrý rozhled znamená být pod ochranou, pokud se ovšem pozorování nezmění v jednání spojené se strachem, se skrýváním, s izolací, s ovládáním, s povyšováním se, se skrýváním skutečností, s nepřijímáním a popíráním skutečností, se strachem souvisejícím s (nevyhnutelnými) změnami a se ztrátou elitářských pozic, se ztrátou tváře či masky a materiálních jistot.

Bezmoc, tlak a násilí (sociální, politické a hospodářské souvislosti), zmatky a hněv může podkopávat a bortit pevné základy Věže, pozorovatelny, ale záleží také na tom, komu Věž patří

Zhroucení Věže může být také symbolem zhroucení stability vnějšího prostředí nebo v osobnějším měřítku může jít o nervové zhroucení či o předzvěst nervového zhroucení. Boj o přežití a vymáhání práv násilím a hněvem prostoupeným nezvladatelnými emocemi, kdy na druhé straně vidíme postoj „Já jsem ze všech nejlepší, potřeby a očekávání společnosti mě nezajímají“, vede k „obležení Věže“ a k ještě větší izolaci, a k dalším tlakům v boji proti nepoctivosti, a k dalším nepřístupným projevům nadvlády Ega.

Ve vyhrocených situacích, kdy selže porozumění a moudrost, je vždy doprovodným jevem oheň, energie násilného jednání je (zákonitě) „spalována“. Hořící Věž poukazuje na nerespektování zákonů života, zákonů o zachování či přeměny energie, zákonů akce a reakce. Blesk, který může způsobit oheň, nelze svalovat pouze na „zásah shora“. Zažehnutí ohně vzniká tam, kde dochází k nedorozumění, k hazardnímu a nezdravému jednání, kde dochází ke „tření protichůdných energií“.

Jakmile je zažehnut Oheň, a ve fyzickém světě je cosi hmotného i nehmotného „spalováno“, poté na chvíli přichází odlehčení, „osvícení“ problémů, uvědomění. Pokud však není tato společná chvíle „osvícení“, osvícení zlatým světlem, kterému bezprostředně předchází vnitřní bolest a úzkost, spojená s odstoupením Ega a materiálního vnímání světa, na jedné i na druhé straně, pokud nedojde ke klidnému a vstřícnému jednání u „kulatého stolu“, potom nemůže dojít ani k pochopení symboliky Věže, rozhledny či pozorovatelny vystavěné na pevných základech, ani k pochopení symboliky „padající hořící Věže“.

Hořící a padající Věž, (hněv a násilí „vybuchuje“ na různých místech světa, téměř vždy ve spojení s tou či onou náboženskou vírou), je symbolem či důsledkem „mentálních výtvorů člověka“, mentálních výtvorů všech zúčastněných stran. Tam, kde dochází k tření protichůdných energií, dochází k přeměně hněvu v zuřivost a k zažehnutí jiskry a vzplanutí spalujícího ohně. A v konečném důsledku není podstatné, zda dojde k zažehnutí jiskry úmyslně či neúmyslně, podstatné je, že jde o důsledek mentálních procesů člověka či společnosti. Vinou nerozumu nevyhnutelně dochází k „výbuchu“, a to směrem dovnitř nebo ven. Následuje záchrana „proudem vody“ – tam, kde převažuje mužský princip (oheň), přichází na pomoc (k ochlazení vzedmutých energií) princip ženský (voda). Pokud ten, kdo v hanbě či vzteku nesnese pohled na „zdrcené Ego“, nikdy nepřijme, že „staré“ někdy musí odejít, aby uvolnilo místo „novému“.

Falešný soucit projevený „našim bližním“ pevné základy nové Věže – pozorovatelny nevybuduje. Proč pozorovatelna? Věž také symbolizuje Člověka, jednotlivá patra věže symbolizují energetická místa fyzického těla – čakry. Oheň je symbolem životní energie. Hořící Věž odkazuje na styl života v zaslepenosti a nevědomí, na nevědomé jednání, na odcizení, které vede k rozpadu (soudržnosti, morálních hodnot), odkazuje také na neuvědomění si a odmítání temných stránek (člověka, života), a neschopnost postavit se jim „tváří v tvář“ (například naučit se používat hněv konstruktivně, neobracet například své emoce a pocity proti sobě ani proti druhým). Je to lidská energie, jsou to slova, city a emoce, které mají sílu stavět a budovat, nebo bořit a ničit.

Kdo tahá za nitky našeho času? Kdo slibuje na konci časů spásu? Kdo obává se vlastní temnoty a ozvěny tajemných vnitřních hlasů? Kdo nevidí světa krásu? Slunce v lánech zlatých klasů? Kdo nevidí lidskou tvář v kamenné růži i v horském plesu…?

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0