Poezie

Ze života – nešťastná láska

Autor: David Vajc

Já uvěřil tvým slovům, jak boha jsem tě uctíval,

Svoji lásku, čas a ideály, všechno jsem ti dal.

Už nemohu ti věřit, vše na prach shořelo,

I kdybys pochopila, sama sebe se ti zželelo.

 

Každý má možnost volby, ať ve vztahu nebo životě,

Pak následky si ponese, ať je to štěstí nebo soukotě,

I přesto jsi neodešla z mého života, i přesto tě v srdci mám,

Milovaní neumírají, jsou se mnou, i když jsem sám.

 

Smířil jsem se s tím, že starosti mi tě odvedly,

Spíš ale mrzí mě, že srdce a rozum mě podvedly.

Byly opití láskou k tobě, vzpomínkami, kterými jsi mě získala,

O to je horší probuzení, svléknul jsem se do naha.

 

Nejsou to šaty, co mi chybí, je to důvěra v lásku,

Už v životě nikdy nechci, udělat tak velkou sázku.

Obětovat se pro ty, které máme rádi, a nic za to nečekat,

Život není jen pohádka, občas problémy nás musí vylekat.

 

Byla jsi sluncem co hřeje, ale jen, když nebe je bez mráčku,

To umí ale každý když se daří, říct miluji te miláčku,

Já zatím hledal měsíc, co svítí, když nevíš kudy dál,

Při každém našem problému, stála jsi raději opodál.

 

Chvíli s tebou jsem se cítil, jak nejlepší na světě,

Za okamžik pravý opak, vše se změnilo v minutě,

Už nemám sílu na hry, na zkoušky, co kdo vydrží,

Rozhodla jsi se sama, nůž u krku ti nikdo nedrží.

 

Vybrala jsi si  cestu, bez problémů, ale bez lásky,

Zapomněla jsi hodně brzy, znám odpověď na tvé otázky,

Vinu hazis na mě, však čas ti řekne, zda pravda to byla,

Jestli jsi udělala dobře, nebo jsi osudově pochybila.

 

Pálíš za sebou mosty, abys mě raději nikdy neviděla,

Jako kdybys kvůli mě celý svět zcela nenáviděla,

Přitom jen ti, co tě mají rádi, ti pravdu do očí řeknou,

I přesto, že to moc bolí a potom tě vidí smutnou.

 

Lzes si sama sobě, a snažíš se tomu uvěřit,

Nevidět, neslyšet, nikomu raději nevěřit,

I stokrát opakovaná lež, jen lží zůstane,

Z kopřivy i za sto let růže se nestane.

 

Prostě jsem věřil, a chci věřit, že jednou ti dojde snad,

Že důležitější než peníze a majetek, je mít rád.

Milovat celým srdcem, tak jako kdyby měl být konec světa,

To je vše, co jsem ti chtěl říct, to je poslední věta.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

David Vajc

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
Láska na provázku  Sobecká láska člověčí je jako anděl bez křídel Sobecká vášeň zmaten...
Až zapíská vlak, až zakleje kouzelník, až vyletí poslední pták, chci, abys byl můj zpovědn...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový - že kluci zbrklí jsou a holky rumový - mí holky...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Lásko moje, jsem a budu jenom tvoje. Slova tvá tak sladce zní, jsou milá, laskavá a pro mě nevš...
Vidím ruce zkoumající mé křivky.  Slyším mojí vášeň pronikat ven. Cítím tvůj jazyk  ...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Šperk   Spínám svou sponou křehký diadém jsem opatrná - křehčí je nad kři...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ztráceli jsme se dál Jeden druhému z dohledu Tak, jak jsme každý sám Hledali svou cestu. Zbyly ...
Láska na provázku  Sobecká láska člověčí je jako anděl bez křídel Sobecká vášeň zmaten...
S trochou ironie   Měla na punčochách díru a já přece ji měl rád neměla ráda manikýru...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový - že kluci zbrklí jsou a holky rumový - mí holky...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
S gastrosexualitou jsem dnes na tom dál Nyní mám v oblibě indickej dhal Nikdy bych neřekl, ...
Ptáček   V rozbitých střepech starého okna zahlédl jsem  ptáčka. Nepřil...
Až zapíská vlak, až zakleje kouzelník, až vyletí poslední pták, chci, abys byl můj zpovědn...
Šperk   Spínám svou sponou křehký diadém jsem opatrná - křehčí je nad kři...
Od soumraku do úsvitu pavoučí síť v srdci pletu. Kapka vody na ni padá, srdce mé tě stále hl...
Řekni, co se ukrývá... v jedné malé pralince v černé notě na lince ve psaníčku mamince a v oč...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
0