Poezie

Ze života – nešťastná láska

Autor: David Vajc

Já uvěřil tvým slovům, jak boha jsem tě uctíval,

Svoji lásku, čas a ideály, všechno jsem ti dal.

Už nemohu ti věřit, vše na prach shořelo,

I kdybys pochopila, sama sebe se ti zželelo.

 

Každý má možnost volby, ať ve vztahu nebo životě,

Pak následky si ponese, ať je to štěstí nebo soukotě,

I přesto jsi neodešla z mého života, i přesto tě v srdci mám,

Milovaní neumírají, jsou se mnou, i když jsem sám.

 

Smířil jsem se s tím, že starosti mi tě odvedly,

Spíš ale mrzí mě, že srdce a rozum mě podvedly.

Byly opití láskou k tobě, vzpomínkami, kterými jsi mě získala,

O to je horší probuzení, svléknul jsem se do naha.

 

Nejsou to šaty, co mi chybí, je to důvěra v lásku,

Už v životě nikdy nechci, udělat tak velkou sázku.

Obětovat se pro ty, které máme rádi, a nic za to nečekat,

Život není jen pohádka, občas problémy nás musí vylekat.

 

Byla jsi sluncem co hřeje, ale jen, když nebe je bez mráčku,

To umí ale každý když se daří, říct miluji te miláčku,

Já zatím hledal měsíc, co svítí, když nevíš kudy dál,

Při každém našem problému, stála jsi raději opodál.

 

Chvíli s tebou jsem se cítil, jak nejlepší na světě,

Za okamžik pravý opak, vše se změnilo v minutě,

Už nemám sílu na hry, na zkoušky, co kdo vydrží,

Rozhodla jsi se sama, nůž u krku ti nikdo nedrží.

 

Vybrala jsi si  cestu, bez problémů, ale bez lásky,

Zapomněla jsi hodně brzy, znám odpověď na tvé otázky,

Vinu hazis na mě, však čas ti řekne, zda pravda to byla,

Jestli jsi udělala dobře, nebo jsi osudově pochybila.

 

Pálíš za sebou mosty, abys mě raději nikdy neviděla,

Jako kdybys kvůli mě celý svět zcela nenáviděla,

Přitom jen ti, co tě mají rádi, ti pravdu do očí řeknou,

I přesto, že to moc bolí a potom tě vidí smutnou.

 

Lzes si sama sobě, a snažíš se tomu uvěřit,

Nevidět, neslyšet, nikomu raději nevěřit,

I stokrát opakovaná lež, jen lží zůstane,

Z kopřivy i za sto let růže se nestane.

 

Prostě jsem věřil, a chci věřit, že jednou ti dojde snad,

Že důležitější než peníze a majetek, je mít rád.

Milovat celým srdcem, tak jako kdyby měl být konec světa,

To je vše, co jsem ti chtěl říct, to je poslední věta.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

David Vajc

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
Vím, že tam někde jsi, čekáš tam na mě na neurčitém místě. Zatím je nepopsaný náš spole...
Nechat lásku jít a nebýt ji hoden. Věčně tiše snít, život nemít zhojen. Smířit se a za...
prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
U vysokoškolských kolejí stojí jedna dívka, smutná zdá se, však nepláče a nenaříká. To...
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový - že kluci zbrklí jsou a holky rumový - mí holky...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
nech lásku být. znít. doznít v horečce sobotní noci. už končí s hodinou pozdní - mám ...
Nejsem kafař, ale v létě si občas dopřeji nápoje dobrého. Holka se přifař, neboj se, řeknu ...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
Nikdy nezapomenu jak kdysi V potoce myli jsme si nohy Jak pili jsme z pramene Ani jak Voněly...
Kde jsi  Lásko má, ztracená
Alespoň jednou… ...přistoupit o krok blíž ...dotknout se zlehka ...už netoužit ...pohladit kříd...
já sám jsem si svým vlastním neštěstím… jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím. šťasten ...
Občas před spaním, když se mi nechce usnout, tak si pohodlně ležím a myšlenky nechám pl...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerej...
Tulipány v rohu stolu, květy žluté, oranžové. Mají radost, že jsou spolu, voní jako zbrusu no...
Poslední rozloučení Nenapadají mne ta správná slova, jimiž popsala bych, jak jsem miloval...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
Jsi tu se mnou, ač necítím tvůj dech. Jsi můj a neseš mě na křídlech. Jsi čistá duše prost...
animální přitažlivost jsoucen – moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen – žádná ta ani...
Nad Černým mořem vyšly hvězdy, nad Černým mořem je již noc, jen příboj tiše šumí, dálka ...
Vůní lučního květu hlavu tvou ti spletu. Pod okny s ním budu stát, tiše řeknu: mám tě...
Ve hvozdu plného bonsaí a klečí zůstávám vkleče při tiché modlidbě odříkavajíc Ódu na ...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
Alespoň jednou… ...přistoupit o krok blíž ...dotknout se zlehka ...už netoužit ...pohladit kříd...
Smutek? Ne Zaskřehotání mezi kopretinami Držíš v ruce krabičku s úhlednými kapitálkami...
  Stal jsem se součástí romantického parku, stal jsem se bdícim okem uprostřed geometri...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
0