Šlapu sněhem a prodírám se vánicí.
Nevím už, jakou jdu ulicí.
Rozbité boty a odřený kabát,
hlavu kryji beztvarou čepicí.
Všechna okna jsou zvenku zamrzlá,
jen záře svíček skrz prosvítá.
Jsem vyvržen ze společnosti, a tulák,
přesto žiji a na cizí účet dám si piva tuplák.
Chodím světem a sleduji lidi,
co jsou nahoře, nebo se za svá práva stydí.
Sleduji je v létě i v zimě
a je mi už z tohoto světa bídně.
Už nemám nic s nimi společného,
snad jen své lidské příjmení a jméno.
Možná taky svoji občanku,
ale každý pes má také svou známku.
Hlasité předčítání