Na prahu ložnice
Jsem se hned zastavil
V posteli ležela světice
Kterou jsem včera nabalil
Byl to obyčejný večer v baru
Kam přišel jsem sám
Však za chvíli už jsem byl v páru
S dívkou, co taky sama seděla tam
Jak uplynul večer s ní
Už vlastně ani moc netuším
Šla se mnou domů. No jak banální
A tam hned zamiloval se až po uši
Dnes už je to druhý den
Vlastně se tu usadila
Ale přece ji nevyhodím ven
Když na mně je tak milá
Teď už vím, že není světice
A jen Bůh ví, co je zač
Ale s ní mi rozkvetla ložnice
Už nejsem sólo spáč
Co bude dál?
To tedy opravdu nevím…
Ale proč bych se hned bál
Když do těch krásných očí hledím
# ZA SVITU LUNY
NA PRAHU LOŽNICE
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání