Bohém
Bolest a utrpení jsou lidskými bratry,
chybí kousek pochopení, jen mít drahé hadry.
Bývám opuštěný v davu, tam ztrácím svou hlavu,
začínám mít pocit, že přijde čas odejít.
Intrikaření jen zraje,
falešnou hru každý hraje.
Kam se ztratilo pochopení,
pocit viny a odpuštění?
Asi mi to mělo dojít dřív,
že nastal čas odejít.
Všem uspěchaným jen mávám,
já si tady pohodičku dávám.
Ať mají ty své krátké chvíle,
než přijde nazmar jejich píle.
Čím dál od nich získávám na síle,
ať si žijí ve své šedi,
mně už modul úniku letí.
Slunko svítí, je mi krásně,
tak tu sedím a píši básně.
A když se dívám všude kolem,
asi budu romantický bohém.
Mám své splíny a ty přejdou,
hned další rýmy se sejdou.
Tak si říkám, že čím to je,
že mám ty své nostalgie.
Kde jsem byl až dosud,
to snad ví jenom osud.
A už moc dobře vím,
že měl jsem dřív odejít.
— Mivo 2010
Hlasité předčítání