Autor: Šal Věj

když se rodí slunečnice z nebe crčí citrónové copy   scvrklé prsy neuchopí hebkou dráhu mléčné sluje   víš jen vzduchem...

svět už si stmívá ve svých dlaních   utopíme v jinotajích na březích domu rozmluvy   na očích kvásek v ústech voda za rukou...

na polích léto kruhy vodí ze stromů seschne poledne na modrou šmouhy nenalodí na strunách visí hromosvody kam chomáč plazmy dohlédne...

potmě potměšile mňouká kočka v nás   za ticha přaden vláním napospas   pojďme pojďme kočku vzít a pást   dřív než se...

až cesta zaroste dálkou dechem popere se s neúspěchem shon a pak zášť ta sečná slova   brzy je zas vítr schová pod oblázky měříků...

šeří se pod šeříky šero šero slepých dnů   probouzím mochní hnízda v trávě kolí kolí kolíbavě   za chvíli zlehka prodýchnu...

provoním mátou každou tvoji nit   jak vzejít ze sna? jak se nevzbudit?   rozvlním moře v ústí řeky   už ani slůvko...