Jednou tě potkám v davu lidí,
pomyslím si – jsme tak jiní.
Proč pohled bys mi věnoval?
Já poddaná a ty můj král.

Jednou tě potkám na louce květů,
řeknu si – bláhové spojení jiných světů.
Proč slůvkem by jsi zavadil,
O Jiříka, co víno lil?

Jednou tě potkám v krajině snů,
mlčky se dotkneš červených rtů.
Hlas polnice – náhle bdím
Mé srdce křičí. Chce být s ním!