Snad někdy dávno
V jiném životě
Bylo mi dáno
Být kosem a sedět na plotě
Sedět tam každičké ráno
A sledovat dívku co k plotu chodí
Ačkoliv mi nebylo známo
Kam a proč do dálky hledí
Možná jen vyhlížela svoje štěstí
A snila o lásce, kterou potká
Jen si tak pro sebe své sny pěstí
Koho si vezme, se jí však nikdo neptá
Jaké štěstí, že to malíř namaloval…
Jen já, kos, jsem se mu raději schoval
# ROZÁLIE
Hlasité předčítání