Na odlehlé mýtině v lese,
Potkal jsem stvoření z Divoříše,
Všiml jsem si, že se celé její tělo třese,
Zimou ne. Strachem spíše.
Něco si sama pro sebe mumlala
A v očích duhových měla pohled pátravý.
Ach, jak moc se záhadným bytostem podobala,
Snad jsem jí připadal taky tak zajímavý.
Její šaty měnily často barvu a někdy dokonce i tvar.
Někdy viděla jen přítomno a někdy dohlédla mnohem dál.
Hodinky kapesní nosila, aby nezapomínala na čas,
Cylindr vysoký měla na křivo, prý se jí tak nosí snáz.
Balíček karet tahala s sebou, ty srdcové však postrádala,
Svým přívěskem se šklebící kočkou, se mi ráda vychloubala.
Pocházela z jiného světa, kde prý žádná pravidla neplatí.
Mluvila často o bráně v zemi, kam jí prý zavedou Ušatí.
A tak dál chodí, od města k městu
A hledá Ušaté v korunách stromů.
Aby jí zavedli na jedinou cestu,
Po které dojde zpátky domů.
Hlasité předčítání