Běl květů září pod žebrovím vývratu,
jak v šiku sněžných přilbic krotí dřevný val,
stín mocných chapadel jim brání v rozletu,
přec taje života před nimi neschoval.
To květy ptačince se derou ze všech sil
vším houštím beze strachu, spletí hustých trav,
kde říční zátoky břeh hostí devětsil
a květy hluchavek mu nachem zdobí háv.
Máj z travin vyhlíží už první rozrazil,
ač sasanky se dosud zdraví s hrachorem,
já k stinné skalní tůni ránem vyrazil,
když vůně jara rozlila se nad dvorem.
Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období – Jaro:
Hlasité předčítání
