Má se za to, že láska přenáší hory,
to spíš žralok vzdá se cesty zabijáka,
moc lásky slábne, kde zájmů zuří válka
a hadí žárlivost plazí se ven z nory.
Znám ty šťastné chvíle, když v rozkoších těla
vše krásné zdá se a milost plní duši,
sám Bakchus závidí, jak nám něha sluší
a píseň radosti kol vše rozezněla.
Znám také zrady srdce bolest ukrutnou,
skon vůle k životu, kdy touze po smrti
sám rozum čelí a tělo k žití nutí,
aby okřál duch a nemohl uvadnout.
Pro lásku bych býval obětoval všechno,
nic nehleděl jsem na pomíjivost její,
kdo touží, vášně slast ze srdce mu přeji,
až ztratí rytmus sex, zatančí si techno.




























