Osiřelá dívenka u hrobu na zemi
pláče a naříká:
“maminko, vrať se mi!”
Ve špinavých šatech,
s vyhublou tvářičkou..
Snaží se promluvit
se svou mrtvou matičkou.
“Maminko, mámo, pust mne k sobě,
já chci být s Tebou..
Tam dole v tom hrobě…”
Již mnoho dní
již mnoho nocí
dívenka sténá, pláče a prosí.
Pláče a prosí,
neštastně naříká:
“Já chci jít na místo,
kde je moje maminka”
Tak dotlouklo srdíčko
mladinké dívenky…
Dotlouklo na hrobě
dívčiny maminky…
Upřímně...impulzivní cholerik,co city pouští na papír.Aneb papír spolkne cokoli..
Asi nejsmutnější báseň, jakou jsem četl. Ale svým zvláštním, smutným způsobem, je hezká.
Děkuji 😉
Hlasité předčítání
Velice smutné, svým způsobem znepokojující a hlavně dojemné. Nedá se tomu upřít jisté kouzlo.