Vítr fouká. Opírá se do mého těla. Procházím městem, rychle, jako bych nebyl ve vlastním těle, které jen jaksi tupě následuje trasu...
Žánr: Smutek
#kéž_by
Kéž těšil by mě pohled na utrpení místo toho obdivuji stromy pod tíhou krásy krčí se v pokornému stenu – trpí Kéž těšil by...
#labutě
tři labutě s božskou aurou blond svatozáří a nekonečnou hloubkou očí Možná nadrobím jim rohlík Možná hodím mezi ně...
#znetvořený
Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou Zatímco mé tělo, stále ještě vyznává...
#komixové_otazníky
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří Uzavřen jsem v očekávání...
#ptáci
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký vzdálený součást zemské masy hibernující umělci ve vlnách...
#L
odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se a tiše zmizela hlavními...
Spíš už radši nikdy?
Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme se smát Možná potom...
·Minulost·
,,Setrvávající bolest neustoupí, pod kotlem navíc přitopí, vzpomínky nemohou odejít, jsou tu ať se děje cokoliv. · Jsou zlé, dobré...
·Skála·
,,U rozpadlé skály, malé děti stály, pád viděti, výkřik slyšeti. · Nebylo jim pomoci, nestihly se otočit, přepadly ze skály, nebylo...