V rozlohách nebes uzřel Spasitele,
v prastarých dobách svornosti,
kdy se zákonná míra násilí vážila čistotou obnovených ztrát,
a člověk bez jména sám pokořený na zem tváří pad´.
Poučen silou boží autority
pak ve jménu Písma svatého
a nucené pravdy vyznání
nastolil poslušnost a moci tvrdou pěst,
dal lidu nevolnost a zemi diktát marnotratných gest.
Cesty osudu se ztrácejí v poušti beznaděje,
kde v prázdnotě se Múzy rozpadají v prach
a život náš, jak slepec v bludném kruhu spěje
za práh lidskosti, kam z mělčin nejistoty
nás řídí malodušný Strach.
Ve stínu doby, duchů ušlechtilých,
u paty kříže rovnosti
podtrhl pilíř staletí,
otupil slepotou masu lačných těl
a v klamu bez víry
dál plodí hrozny cizopasných včel.
Hlasité předčítání
