Kam to vede, když člověk vystoupí z církve
V Myslíkově ulici v Praze žili dva bohabojní manželé kupeckého původu. Ona byla dcerou zámožného kupce a on zdědil po otci rozsáhlý kupecký krám, který zdokonalil, když od své manželky věnem získané peníze do obchodu přivtělil.
A tak chválili oba manželé boha mezi sudy a slanečky, mezi pytli kávy z ostrova Ceylonu a mezi indickým kořením a cukrem z Čakovic.
A jejich modlitby nesly ovoce. Jmění jejich rostlo a množilo se a do věčné lampy nad vchodem do krámu nepřilíval už kupec Pažouch obyčejný olej na svícení, nýbrž nejjemnější brabancový19 olej. A když ještě více zbohatl, udělal věčnou lampu s acetylenovým světlem, a když si koupil dům, dal věčnou lampu zřídit na žárovku osramku a později, když měl již tři filiálky v Praze, udělal v krámu elektrický transparent: Buď boží požehnání.
Pak jeho manželka slehla a porodila hezké, roztomilé dítě, kterému na křtu svatém dali jméno Bohuslav. Dítě bylo pokřtěno samotným vyšehradským kanovníkem a bohabojný kupec Pažouch konal toho dne mnoho dobrých skutků a chudé rodině dělníka Konipáska poslal kilo cukru.
Proti tomu, jak bohabojně žil bohatý kupec Pažouch, protloukal se obdarovaný dělník Konipásek jen bídně světem a činil dojem člověka úplně mravně zvrhlého. Nejen že neměl ničeho občas se svou manželkou dáti do úst, přestali věřit v pánaboha, a to tak ohavnou měrou, že byl jednou zavřen pro porušení náboženství na tři měsíce, a pak už se teprve spustil boha a chytil se Ferrera.
Popravený Ferrer stal se jeho novým pánembohem, on pozdravoval Bartáka a Myslíka, Pelantovi říkal nazdar, dr. Boučkovi servus, ale když jel arcibiskup v kočáře, tu nejen že nesmekl, nýbrž od kočáru se odvrátil, křičel, jak to přijde, že on sám nejede v tom kočáře a že jsme si přece všichni rovni. Měl toho nepříjemností mnoho, ale ač byl zavřen, jak chtěl, nepolepšil se, nýbrž stále vedl svou, že chce jezdit v arcibiskupově kočáře, a říkal dál Pelantovi nazdar!
Měl ženu, která však nebyla ještě tak mravně zkažená jako on, ženu, o které by se byl nikdo nenadál, jak se na ní osvědčí přísloví, že špatné příklady kazí dobré mravy. Ona zprvu věřila v pánaboha, ale tu se stalo, že přišla na ni doba, které se říká „mateřské radosti“.
I ona hleděla těmto vstříc. Ale tu počal mluvit špatný manžel Konipásek, že dítě pokřtít nedá, a obrátil se na Volnou myšlenku, co má dělat, že nemá peníze na křest, že by vyvedl škandál a že dítě pokřtít nesmí dát, tomu že brání jeho svědomí.
A zde mu peníze ovšem na křest nedali, ale dali mu dobrou radu, aby i se svou ženou vystoupil z církve a dítě prostě ohlásil magistrátu, že se mu narodilo a jaké mu dá jméno.
A on tak učinil. Vystoupil se ženou z církve, a když tak přemýšlel, jak se dítě bude jmenovat, usmyslil si, že mu dá jméno Ferrer, tedy Ferrer Konipásek.
Proti všemu nadání trval však onen stav, ve kterém ženy nerady se objevují na ulici, příliš dlouho.
Městská porodní babička s tím nechtěla nic mít, a když se rozhlásilo, že oba vystoupili z církve, tu dvanáctý měsíc zavolala zvěrolékaře.
Zvěrolékař byl původně kaplanem, a když nebyly upraveny platy kaplanů, zběhl z toho a stal se diplomovaným zvěrolékařem. Ten prohlédnuv z církve vystoupivší Konipáskovou, prohlásil, že nic jiného se nemůže narodit než čert mužského pohlaví.
A došlo na jeho slova. Konipásková porodila malého čerta, po celém těle hustě černými chlupy porostlého jako hrubosrstý stájový pinč. Jazyk měl čertík dlouhý čtvrt metru, svítící fosforem, a rohy úplné krásně vyspělé, rozkošně zahnuté kupředu, a ohon měl aksamitový, velice hebký, ale také, drazí křesťané, neobyčejně dlouhý!
Zprvu byl veliký nářek v rodině Konipáskově, bylo vidět, že to prst a trest boží, ale o celém případu dozvěděl se Pelant, který čerta prohlédnuv, omdlel. Když ho vzkřísili, utekl, chtěl vstoupit do církve a odjel do Ameriky, trápen výčitkami svědomí.
O celém případu však dozvěděl se snaživý impresário světového panoptika bratří Willsonů, který navštívil rodinu bezvěrců a těmto nabídl za celoroční vystoupení čerta Ferrera Konipáska 12.000 liber šterlingů, tj. 288.000 K. Rázem stali se Konipáskovic velkými boháči, zato však s rodinou bohabojného kupce Pažoucha šlo to od pěti ke čtyřem.
Když bylo čertovi Ferreru Konipáskovi 18 let, měli již jeho rodiče i při nezřízeném životě, který vedli, na půldruhého milionu jmění, ale osmnáctiletý syn bohabojné rodiny křesťanské Pažouchů, zbožný Bohuslav, utahal již zatím celé jmění otcovské a stal se nakonec sluhou v rodině nevěrce Konipáska, který všude, kde čekají radostnou událost, zcela nezištně říká: „Vystupte z církve a uvidíte, jak vám pánbůh požehná.“
Posledním činem Konipáska jest, že si vzal Pelanta za vlastního a jeho první syn, čert Ferrer Konipásek, těší se oblibě obecenstva a prospívá na duchu i na těle.
Váží dnes i s ohonem a jazykem 180 kg a čte Volnou myšlenku.
Karikatury – 1912
19 Olivový. Pozn. red.
Hlasité předčítání