Poezie v próze

Hon za světlem
Četba díla zabere cca 2 min.

Autor: Morti

V hloubce noci je v mojí blízkosti ukryté poslední světlo lampy.
Je jediné, které se ještě neztratilo v nekonečnosti času a já u něj zůstal stát, přiváben jeho teplým světlem, promítajíc na špatně omítnutou bílou stěnu svou životní trasu.

Pak najednou dráhu mého zamlženého pohledu přetnul třepotavý let můry, mířící za paprsky světla, prosakujícími ze skleněné žárovky a žhavého vlákna v ní.

Prostě letěla, a neviděla ani mě, ani celý můj život,
který právě probíhal, vznikal a zase se rozplýval na té prázdné stěně.
Prostě letěla, a necítila jedinou ze vzpomínek, které jsem s takovou námahou lovil z nitra své paměti. Viděla jenom světlo, a jenom za tím světlem mířila.

Viděla světlo, a na rozdíl ode mě, otočeného k němu zády, v něm viděla svůj cíl.
Možná, že mnohem lépe, než já pochopila, co to znamená žít,
a prostě se srovnala s jednoduchostí své vlastní existence, zatímco já jsem se pořád dál marně snažil uchopit něco ve mně,
něco co se nejspíš ztratilo už při narození.

Na rozdíl od ní se pořád snažím odbočit z té jednosměrné cesty nastíněné životy těch, co je žili před námi.
Zkouším najít odbočku v jednosměrné ulici obklopené stěnami.
Nechci se jen slepě hnát za světlým bodem uvězněném v prostoru, tak, jako ta můra.
Nechci žít, jen abych se nakonec mohl nechat spálit, vzplanout a v okamžiku zapomenout
a pak být zapomenut, a nakonec po sobě nezanechat nic víc,
než krátký záblesk života v plamenech a zpopelněnou duši.

A tak tu dál stojím,
v hlavě stovky otázek a stovky odpovědí, jen vědět, která patří ke které.
Na zdi promítám život, který mi najednou připadá, jako bych ho nikdy neprožil.
Možná, že někdy dávno začátek tu byl,
nikdo už mi ale neukázal, kde na konci mám hledat cíl.

A mezitím je ta můra lampě pořád blíž,
jako by toužila se jí dotknout a s tím jediným dotekem vzplanout a pak s posledním úderem srdce a jedinou jiskrou zažehnuté duše se ztratit v nekonečnu a navždy zůstat stát už stranou.
Tam někde ve tmě, kde ji už nikdo nenajde, stejně jako smysl mého života.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Morti

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Člen
8 let před

Pěkné. Mám tento typ zasněných povídek rád. Hezky se to četlo, jen tak dál! 🙂

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Chceme-li Boha poznat, musíme se Ho napřed zříct. S. N. LAZAREV Chceme-li se Boha zříct, mus...
Zlý   Pro city své lásky Zanedbal povinnosti soužití Nedali mu najíst Brečel, až se stromy ...
Podej mi ruku ma nej….. At si si vzpomenu kdo jsi….. At si vzpomenu na vzpominky mezi nami….. Ro...
Přeskoč tu lávku, neboj se. Rozmýšlíš se. Stačí jen rozběhnout se a skočit. Chvilku p...
Dávat radu   Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš. Když prohraješ, ušetřím tě. Výhra znamen...
[audio mp3="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploads/2017/02/Co-chcete-slyšet.mp3"][/audi...
Vzpominka na blues Vzpominka na Tebe Sklenicka teple whisky v ruce s opojnou chuti V baru jez si tam ...
Zrádné jablko 2, cesta z hlubin – KONEC JE ZÁROVEŇ ZAČÁTKEM!     Noc se proměnila ...
je večer je noc je doba kdy se to přestává sledovat alespoň do chvíle kdy nádherná osoba řekne t...
Naučil bych stromy chodit   Naučil bych stromy chodit, vařit si, starat se o sebe, milovat se. ...
Moje nohy tančily v dvoučtvrťovém taktu a srdce jim zběsile ťukalo osminový rytmus. Při každém ...
Vlastní tvář již v zrcadle nepoznávám. To nejsem já. Mezi mnou a démony jen tenká zeď z křeh...
Prokazatelně opilý   Prokazatelně se neznáš A divíš se druhým Když se neumí rozhodnout...
Ve vzdáleném koutě seděla a přála si být blíž. Byť ve víru dění, izolovaná od vnějšího, ...
Mému příteli   Napadla mě velká slova chtěl jsem z malíře pokojů udělat Picassa z ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Moje nohy tančily v dvoučtvrťovém taktu a srdce jim zběsile ťukalo osminový rytmus. Při každém ...
Vlastní tvář již v zrcadle nepoznávám. To nejsem já. Mezi mnou a démony jen tenká zeď z křeh...
Prokazatelně opilý   Prokazatelně se neznáš A divíš se druhým Když se neumí rozhodnout...
Zlý   Pro city své lásky Zanedbal povinnosti soužití Nedali mu najíst Brečel, až se stromy ...
Ve vzdáleném koutě seděla a přála si být blíž. Byť ve víru dění, izolovaná od vnějšího, ...
Podej mi ruku ma nej….. At si si vzpomenu kdo jsi….. At si vzpomenu na vzpominky mezi nami….. Ro...
Dávat radu   Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš. Když prohraješ, ušetřím tě. Výhra znamen...
Přeskoč tu lávku, neboj se. Rozmýšlíš se. Stačí jen rozběhnout se a skočit. Chvilku p...
Vzpominka na blues Vzpominka na Tebe Sklenicka teple whisky v ruce s opojnou chuti V baru jez si tam ...
Dám davu   Políbím svou květinu na pestík. Divné? Snad. Trochu. Za kapku radosti dám š...
Mému příteli   Napadla mě velká slova chtěl jsem z malíře pokojů udělat Picassa z ...
Zrádné jablko 2, cesta z hlubin – KONEC JE ZÁROVEŇ ZAČÁTKEM!     Noc se proměnila ...
[audio mp3="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploads/2017/02/Co-chcete-slyšet.mp3"][/audi...
je večer je noc je doba kdy se to přestává sledovat alespoň do chvíle kdy nádherná osoba řekne t...
Naučil bych stromy chodit   Naučil bych stromy chodit, vařit si, starat se o sebe, milovat se. ...
0