Jdu stezkou samotářů lesním úbočím,
kde horský hřeben sklání se do sněžných jam,
kam lidská noha sama jen tak nevkročí
a v tichu mlází hledá úkryt mladá laň.
Sníh v šumu vloček zdobí větve smrčinám
a vodní pramen smáčí zasněžený břeh,
mně v hlavě hudba zní a nikým nepoznán
sám kráčím krajinou, z níž čerpám k žití dech.
Antonio Vivaldi – Zima:
Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...
Hlasité předčítání