Dal bych ti tisíc růží,
tisíc různých barev.
Nechť trny probodnou mi kůži,
Nechť hlína pod nimi mi je rakev.
Tisíc pocitů co cítím,
Tisíc barev co vidím.
Tisíc vůní co cítím,
Tebe ze smutku viním.
Zahrnu tě růžemi i láskou,
prosím, přijď ke mne blíže.
Neschovávej se pod maskou,
sejdi z té nedostupné výše.
Jsi jako cigareta, jsem závislý.
Stačí jedna věta, samé nesmysly.
Čím víc tě mám, tím víc umírám.
Čím víc tě mám, tím víc jsem sám.
Kam zmizela mi naděje?
Ani kapka štěstí není na dohled.
Snažím se zjistit co se děje,
však dřív přijdeš mi na pohřeb.
Tam mi vrátíš mých tisíc růží,
budeš pro mne vůbec brečet?
Dostal jsem se ti pod kůži,
teď již můžeš klidně ječet.
Ale růže vadnou, stejně jak láska.
Vojáci padnou, srdce jim praská.
Pluji na druhý břeh, bez tebe.
Kdo by to byl řek, že bez tebe.
Už ani netuším co píši,
pravděpodobně ze zoufalství.
Nevím co bych ti měl říci,
přivedla jsi mne do propastí.
Spadl jsem hluboko,
bodá mne tisíc růží.
Přišel jsem o oko,
jsem slepý jak zamilovaní muži.
Nevidím nic, přitom všechno.
Záleží mi na každém, přitom jsou mi všichni jedno.
Každým nadechnutím i pohledem,
přemýšlím jak přiblížit se k tobě.
Jak daleko budu tebou, lásko, doveden,
musím mít obrovský nádor v sobě.
Zahradník, kterému jsem ukradl růže,
zdálo se, že má pochopení.
On znovu vypěstovat je může,
pro mne však taková šance není.
Někomu jinému si dala přednost,
polykám žal společně s alkoholem.
Kde můžu hledám já pomoc,
smířit se, že nikdy spolu nebudem.
Z venčí nic nepoznáš, uvnitř však umírám.
Nikdo, ani ty mne neznáš,
spoustu přátel, přesto navždy sám.
Dal jsem ti tisíc růží,
tisíc různých barev.
Trny probodly mou kůži,
hlína pod nimi je má rakev.
Hlasité předčítání
