Oceán měl barvu tekutého safíru, do kterého někdo přimíchal špetku rtuťového lesku. Hladina se líně převalovala v táhlých...
Autor: Viktor Tempus
Absolutní bezpečí
Arthur netrpěl lidskou chybovostí. Jeho pohyby postrádaly tu drobnou, uklidňující asymetrii, která dělá člověka člověkem. Když naléval...
Hledám tě, příteli
Laboratoř páchla ozonem, spálenou izolací a nevyhnutelností. Z masivních měděných cívek, které se tyčily uprostřed místnosti...
První kontakt
Kávovar v podzemní laboratoři institutu SETI v Novém Mexiku vydal zvuk, který vzdáleně připomínal umírajícího mrože...
Kulička
Noc měla tu specifickou texturu zředěného inkoustu, jakou město získává až hluboko po třetí hodině ranní. V ten čas už ulice...
Úřad pro odložené konce
Ticho v Úřadu pro odložené konce mělo hustotu starého medu. Nebylo to to prázdné, zvonivé ticho opuštěných kostelů, ale spíše...
Záhada zamčeného pokoje
Existují dva druhy zamčených dveří. Ty první vás mají chránit před hrůzami, které číhají venku – ať už je to zmutovaná fauna na...
Slepé rameno času
Kapsle voněla po ozonu, studené kávě a tichém, pečlivě potlačovaném zoufalství. Byla to vůně lidí, kteří se chystají spáchat...
Ozvěny v hlíně
Déšť nad sektorem 4 měl vždycky barvu špinavého stříbra a chutnal po síře. Elias stál po kotníky v bahně, límec těžkého...
Chuť masa
Eliáš stál nad nerezovým pultem v laboratořích společnosti Carnis a zamyšleně pozoroval plátek hovězího. Bylo dokonalé...