Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi, který se ale v jejím životě ocitne jako blesk z čistého nebe, ale chvíli trvá než si něco takového uvědomí. Podaří se jim k sobě najít cestu? A může jim budoucnost přinést něco lepšího, než mají teď? Co když se ale stíny z dávných dob začnou protahovat a vše bude v nebezpečí?
֍ 1. Akobarská spodina ֍
Vítr mě šimrá na tváři, zatímco se zavřenýma očima hledím slunci do tváře. Uběhne sotva pár sekund, když otevřu oči. Jsem připravená.
„Rozdělte se do skupin po třech! Do útoku!“ zvolá Akron, náš velitel, a nám vojákům nezbude nic jiného než se podvolit rozkazům, přestože to vypadá, že prohrajeme. Někdo by si mohl myslet, že když je nás víc, máme šanci nad vetřelci na gryfech zvítězit. Gryfové jsou ale s ostrým zobákem a drápy mnohem nebezpečnější, než na první pohled vypadají a také, než kdy budou pegasové.
Ale dost už s úvahami o nevýhodách okřídlených koní v boji. Pomyslím si a pobídnu Enifa, toho svého, aby se uhnul trochu bokem od nyní už soupeřících stran. Proč hned útočit? Teda… na jednu stranu to chápu. Samozřejmě že kvůli taktickým výhodám, ale i přes to. Nemohla si to jedna nejmenovaná osoba lépe rozmyslet? Uvažuju, zatímco se pokouším vylovit z malého váčku upevněného na sedle malou kovovou krabičku. Ona to není tak úplně krabička, ale nemám přesně tušení, jak to nazvat lépe. Na názvu asi úplně nezáleží, hlavně když ta věc splní svůj účel.
Opět pobídnu Enifa a počkám, až se dostaneme nad úroveň gryfů a teprve potom trhnu s malou páčkou na levé straně obdélníkového předmětu, který se mi konečně povedlo vyprostit z látky. Mechanismus, který je mi jen záhadou se okamžitě pustí do práce, což ihned pocítím. Oči mi začnou slzet, jak se všude rozprostře dým, a tak ji rychle pouštím na siluety pode mnou.
Když se mi povede přežít to málo potíží, co jsem nadrobila sobě, spatřím, že to ode mě kromě protivníků bohužel schytalo i pár našich letců. Gryfové jsou proti pegasům sice nebezpečnější, ale tohle na ně působí mnohem víc, jelikož jsou zároveň citlivější. Část gryfů je teď díky mně na chvíli vyřazena z boje.
Šikovná, tahle věcička! V duchu poděkuju bratrovi, že takové věci vymýšlí. Bez něho bychom proti gryfům neměli už dávno jedinou šanci.
S povzdechem tasím své dvě dýky a letím do vřavy bitvy, která se vůbec nemusela odehrát. Kdyby se jedna nejmenovaná osoba pokaždé bezhlavě nevrhala proti jednotkám krále Lothara, které se nachází na hranici našeho území! Mohli jsme si ušetřit pěknou nakládačku.
Nalevo si všimnu dvojice pegasů, která stojí proti statnému černému gryfovi. Ti nemají šanci, pomyslím si a nasměruji Enifa k nim. Moje pomoc jim akorát přijde vhod, protože to jeden z nich právě schytal a teď se nebezpečnou rychlostí řítí k zemi. Asi tolik k nakládačce. Budeme rádi, když někdo nás vyvázne bez zranění.
Letíme jako střela shora. Sekám po neobvykle velkém gryfovi, ale jakmile se k němu Enif dostane bokem zaměřím se na jeho jezdce. Chystám se ho pozdravit bodnutím dýky, ale do mého pegase ale v tutéž chvíli narazí křídlem onen tvor, se mnou to škubne a já minu.
Hlasité předčítání
