má tělo rysů vlažných – ta stála by mi za hřích – Však odsekla jen „nazdar!“ a hřích stojí mi nazmar …...
Žánr: Společnost
poupě. leden 2016
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu skrz temnotu – pochmurnost odhaluje. skrz žaluzie...
výčitky
chudák holka – je zase zoufalá. – zkoušela na mě gesta dost troufalá – a teďkon lituje na co si troufla! – nahá...
něco z těch básní svých
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? – čeho jsem málo měl? ne – to jsem nepsal...
únor 2019 (best of)
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé – já vůl co zhasne – bylas mou...
2. března 2018
déšť promáčel mi celý dům a rozpustil básně… oproti jiným zážitkům – opravdu moc krásné 🙂 2. března 2018 ...
vsazený do světa
jsem vsazen do světa – vězení bez zdí – do světa který je pro jsoucno mezní – do světa plného pochybných...
z podpalubí
loď se potápí – mávám rukama! – snažím se abych nikoho nezklamal – a sám se potápím – lidi mi mávaj! – vlož do...
co týden vzal
budu pryč v sobotu. možná i v neděli – že se už nevrátím jste dobře věděli – a přece nechápu kam jste...
čas od času… leden 2019 (best of)
hanebný konec hnusného snu. – bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? – mám strach i že se probudím...