Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či snad chapadlo? Kdo ví. Jen stěží...
Žánr: Abstrakce
kousek tvého nitra
na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny snů co v mysli tvojí vznikla...
Zrcadla
Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i hodina. Snad na vteřinu přesně...
Hvězdy
Oni mi ukradli hvězdy. Pozdě jsem k nim svou ruku vztáhla. Všichni pocházíme z padlých hvězd, ale ty silnější se zvednou...
možná že mě nechceš vidět
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas… sám sebe se musím stydět – sám nechci slyšet vlastní hlas! sám sebe se...
je něžná jako voda…
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha – ta stojí mi za hřích. je chladná jako vdova co...
zdál se mi sen…
zdál se mi sen – noční můra – že věci co jsou můžou nebýt – zdá se mi sen – denně znova – o strachu před nímž...
pročpak mě zdržuješ…
pročpak mě zdržuješ? – už musím frčet! – nevidím důvod proč měl bych tu trčet – nehodlám slibovat ti že se vrátím...
být živou mrtvolou…
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! – nesmět se ani hnout – ruka mi cuká – snad ten nůž popadnout? do sebe...
tedy nejsem
jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… sledujte nejnovější tvorbu na instagramu...