my day

Při tomto spojení slov se mi vybaví spousta krásných chvil strávených s rodinou, přáteli a lidmi, co mám rád. Ať jsou to společné Vánoce, Silvestr, narozeniny, dovolená nebo prostě jen krásný den plný smíchu. Jsem rád za všechny tyto dny, které jsem mohl zažít. Spousta dětí v dětských domovech tohle nemá a nezažije, co je to mít skvělou rodinu a úžasné zážitky. Ten, kdo tohle všechno má, si neuvědomuje, že jsou lidé a děti, co tohle neznají. Mně to přijde samozřejmé obědvat v neděli s celou rodinou, sejít se na svátky, slavit společně narozeniny. Nad vším tímhle krásným však převládá jeden zážitek, který je pro mě ten nej v životě a myslím, že už lepší nepřijde.

Stalo se to jednoho jarního rána, kdy jsem jako každé ráno utíkal na vlak, který mě dopravoval do školy. Avšak tento den byl zvláštní, cítil jsem to, už když jsem ráno vykročil z domu. Šel jsem a vlak mi pomalu odjížděl před očima, rozeběhl jsem se najednou se mi zatmělo před očima. Velká rána a pak už si nic nepamatuji. Probudil jsem se až v nemocnici. To právě nadešla moje nejšťastnější minuta života, otevřel jsem oči a nade mnou stála ta nejúžasnější dívka, co jsem kdy viděl, usmívala se a potichu mi začla odpovídat na moji otázku, co se stalo a kde jsem se tu vzal. Dozvěděl jsem se, že mě srazilo auto a ona byla v něm. Rodiče ji odváželi do školy, když mě neštastnou náhodou srazili. Hned jsem se do ní na první pohled zamiloval. Každý den mě chodila navštěvovat a začali jsme spolu chodit.

Ačkoliv se může zdát tento příběh absurdní, málokdy najdete lásku za takových okolností a někdy ji nenajdete nikdy. Ta pravá láska je jen jedna a ne na každého někde čeká.

Dívám se a divím se.