všechno je zbytečné a všechno pomine – vše co se narodí zas brzy zahyne… – o sobě zbytečné krátké...
Žánr: Snění
dva roky
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé – já vůl co zhasne – bylas...
o umění
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. – možná že báseň již uchopíš ti zazní...
v společnosti
jako bych tady ani snad nebyl… jak se mám přesvědčit že vůbec jsem? chovaj se ke mně jak bych byl debil – tak jak se přesvědčit...
napůl jinde
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ – vím totiž že víš to nejde a klesnout už se taky nedá...
ponožka
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo – ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž odcházelo – zbyla...
co na tom sejde?
pít či nepít? – to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl – co na tom sejde –...
čekání
jsou horší věci než je smrt – třeba si objednat zas další pivo a čekat že stane se víc než prd – čekat že po smrti...
bez duše
jak by mi někdo vyrval duši z těla – odešla tak náhle. navždycky. celá. a když si vzpomenu za co vše se stydím asi je...
snad příště
ve špatný čas na špatném místě – říkám si tedy „snad příště!“ – snad příště? vesmír je zmatenej jak dětský hřiště...