Co to ale ve skutečnosti znamená a jak to použít v praxi?
1. Rozdíl mezi zprávou a zážitkem
Když něco „popisujete“ (tell), dáváte čtenáři suchou informaci. Zníte spíš jako novinář než spisovatel. Když něco „ukazujete“ (show), necháváte čtenáře, aby si ten obrázek a emoci v hlavě poskládal sám na základě důkazů, které mu předložíte.
-
Popis (Tell): Karel byl velmi naštvaný a nervózní.
-
Ukázka (Show): Karel zaťal pěsti, až mu zbělely klouby, a začal těkavě přecházet po místnosti od okna ke dveřím. Zhluboka oddechoval.
Vidíte ten rozdíl? V prvním případě čtenáři diktujete, co si má myslet. Ve druhém případě ho necháte sledovat scénu jako ve filmu.
2. Emoce se neříkají, emoce se prožívají
Nejčastější chybou je pojmenovávání emocí. Slova jako smutný, šťastný, vyděšený nebo zamilovaný mají v textu překvapivě malou sílu. Místo abyste napsali, že se hrdinka bála, popište, jak se jí zrychlil tep, jak jí po zádech stekla kapka studeného potu a jak se jí roztřásla kolena, když uslyšela vrznutí podlahy. Zapojte všech pět smyslů.
3. Činy vydají za tisíc přídavných jmen
Chcete čtenáři sdělit, že je vaše postava nešikovná? Nemusíte to psát do její charakteristiky. Nechte ji v první scéně zakopnout o vlastní tkaničku a shodit ze stolu sklenici s vodou. Chcete ukázat, že je někdo lakomec? Nechte ho neustále přepočítávat drobné u pokladny a hádat se s číšníkem o dýško.
4. Kdy toto pravidlo porušit?
Jako každé pravidlo, i tohle má své výjimky. Nemůžete „ukazovat“ úplně všechno, jinak by vaše povídka měla tisíc stran a čtenář by umřel nudou. „Popisování“ (tell) se skvěle hodí pro rychlé přechody v čase a prostoru nebo pro nedůležité rutinní akce. „Cesta vlakem do Prahy trvala tři hodiny.“ Tady opravdu nemusíte ukazovat každý ubíhající strom.