Zatímco někteří autoři dokážou nad rodnými listy svých postav strávit týdny, jiní sáhnou po prvním jméně, které je napadne. Obojí může vést k problémům. Na co si dát při křtění vašich hrdinů největší pozor?
1. Pozor na jazykolamy a fantasy klišé
Píšete fantasy nebo sci-fi a chcete, aby jména zněla patřičně exoticky? Zadržte ruku dřív, než na klávesnici začnete bezhlavě mačkat apostrofy. Jména jako X’zanthia nebo Ghl’rth vypadají na papíře možná zajímavě, ale čtenář přes ně bude při čtení neustále klopýtat, protože neví, jak je vyslovit. Pokud se jméno nedá plynule přečíst nahlas, změňte ho.
2. Jména, která zní a vypadají příliš podobně
Tohle je jedna z nejčastějších chyb. Máte v příběhu tři kamarádky a pojmenujete je Anna, Alena a Alice. Nebo se vaši hrdinové jmenují Martin, Milan a Marek. Pro vás jako autora je snadné je rozeznat, ale čtenář se v nich po dvaceti stránkách naprosto ztratí. Tip: Zkuste dát hlavním postavám jména, která začínají na různá písmena abecedy a mají odlišný počet slabik (např. Ema, Kateřina, Johana).
3. Dobová a geografická uvěřitelnost
Jméno musí vždy ladit s prostředím a časem, do kterého je příběh zasazen. Pokud píšete historickou povídku z českého venkova 15. století, hlavní hrdinka se těžko může jmenovat Jessica nebo Kevin. Stejně tak drsný detektiv ze současné Prahy s křestním jménem Archibald bude na čtenáře působit spíše komicky (pokud to tedy není autorský záměr).
4. Skrytý význam jako třešnička na dortu
Mnoho autorů rádo používá jména se skrytým významem (např. latinské kořeny slov pro světlo, temnotu, sílu). Je to milý bonus pro pozorné čtenáře, ale nikdy by to nemělo jít na úkor toho, jak jméno zní. Jméno musí v první řadě přirozeně fungovat v textu. To, že znamená ve staré keltštině “osamělý vlk”, je až druhořadé.