Povídání o psaní
Dotazy, rady, porady, výzvy... Raďte se s ostatními jak psát, jak překonat blok, dejte k posouzení ukázku nebo nápad...
Ahoj Pavle S. Netroufám si někomu radit, ale tady bych myslím jednu radu měl. Je jednoduchá a zní: NAPIŠ VŠECHNO JAK TO MÁŠ PROMYŠLENÉ. A začátek budeš mít za sebou. Navíc si to budeš moci po sobě přečíst a určitě poznáš, co potřebuje upravit, vylepšit, přepracovat.
Moc děkuji za obě reakce. Je to tak. Upnu se na cíl a zakážu si to číst dřív, než ho dosáhnu. A tím cílem bude převyprávění celého příběhu.
A pana Svěráka si rád poslechnu, děkuji za tip!
Ahoj literáti. Naruším místní klid a poprosím o radu. Snažím se v dávno dospělém věku napsat svou první pořádnou povídku, možná novelu.
Mám konečně dobrý nápad, promyšlené postavy, zápletky, vím kam to má směřovat. Vím jakým stylem bych chtěl psát, jak dávkovat humor, jak vykreslit charakteristiky postav, ale co mi je to všechno platné, když nedokážu pořádně začít.
Napíšu 3-4 stránky a smažu je. A znovu a znovu… Všechno co napíšu mi připadá nedokonalé, strojené, pitomé. Možná se jen zbytečně pachtím za dokonalostí, fakt nevím.
Zde, v rubrice poradna, se o tom píše. Prý neupravujte, vyhřezněte ze sebe svou kreativní energii a nehleďte přitom na chyby. Opraví se to až v dalším kole. Jenže, mně to nedá. Přečtu si to po sobě a připadám si trapně a tak to raději smažu.
Měli jste na začátku podobné trable? Nebo vám to šlo hned hladce, bezproblémově a sebevědomě? A pokud jste na tom byli podobně jako já, jak jste to překonali? Má smysl dát přečíst první kapitolu někomu jinému?
Zdravíčko, důležité je nic nemazat, ať už Vám to připadá sebevíc pitomé… Jednoduše si to uložte a zavřete, nechte pár dní uležet, a potom, když se k tomu vrátíte, třeba zjistíte, že to až tak špatné není. Je asi fajn znát teorii, ale ze své zkušenosti mohu říct, že mě nebaví poučky kreativního psaní ze školy, a tak píšu, jak mi to sedne. Docela zajímavě o tom mluvil na jednom podcastu Dan Vávra (tvůrce videoher Mafie, KCD I. a II.).
Když píšu chci mít vibe se svým protagonistou. Pomáhá mi vidět svět jeho očima, chci vědět, co vše mi chce říct, o tom co prožívá a jaké jsou jeho pocity i motivace.
Pokud máte problém začít, zkuste si představit kostru příběhu. Bez komplexních zápletek, děje, symbolik. Jen základní kontext, geniální příběh se bez komplexní přípravy obejde (např. svůj první komplexnější příběh jsem po čtyřech letech přepsala, ale držela se původního námětu velmi zjednodušeně shrnuto, jako: Robin Hood, obohacený fantasy prvky a zradou. Velmi jednoduše shrnuto). Kostra potřebuje orgány, ale orgány lze vyměnit. No a co, že příběh nakonec dopadne jinak, než bylo zprvu zamýšleno, no a co, že kniha začíná protagonistou, ale končí největším zloduchem knihy – původní verze pohádek neměly dobré konce a měly zvrácenější děj, než je dnes vykládáme dětem. Jako tvůrce si člověk může vymyslet cokoliv a nehledět na zábrany. Důležité je, že Vám to bude dávat smysl.
Odstavce výše nemají nic společného s radou, nebo tak něco. Berte to jako jiný úhel pohledu. Ve zkratce pište po svém nehleďte na chyby a věřit si, protože bez špetky sebevědomí je opravdu těžké tvořit to, co má Vás jako autora bavit. Určitě je fajn dát někomu kousek přečíst.
Moc děkuji za váš úhel pohledu. Nějakou dobu jsem teď měl jiné starosti, ale až se do toho opět ponořím, zkusím se tím řídit.
Zdravím, myslím, že je to příběh nás všech, čteme si to stále dokola i několik týdnů až zjistíme, že nás to neoslovuje, Je to primárně tím, že přestaneme být čtenáři a stejně jako jakákoli tvorba časem přestane být zajímavá, je to i vlastní tvorba. Po několika přečtení vás to prostě už nebaví, víte vše a není nic, co by se dalo očekávat či fantazírovat. Většinou dávám části číst rodině, pokud nepřijdou s tím, že je to divné či nepochopitelné, pak to ponechám či jen lehce upravím. Chce to odstup, který amatérský autor nemá ke svému psaní. hezký den.
Ano, vystihl jste to přesně 🙂 Přestanu to po sobě číst, jinak se nikam nepohnu.
Moc děkuji.
Ahoj, mně začátky šly vždycky dobře. Horší bylo po sobě pak číst zbytek. Najednou to buď nedávalo smysl nebo jsem pořád měla pocit, že jsou věty moc stručný 😆 ..takže takhle mám cca rok rozepsaných asi pět stránek, který doplňuju smažu a doplňuju smažu 😁
Nejradeji mám ale začátky, které jsou úplně jednoduché. Např. “Pršelo. Proplétal jsem se mezi kapkami deště a myslel na to, jak dál”.
A pak už se snadno navazuje. Prostě podle mě stačí, když člověk začne něčím úplně banálním. 😊 Tak se toho neboj 😊 Zkus sem hodit pár poč.vět třeba?
Dobrý den, mám skvělý tip k právě probíhající diskusi o tom, jak vlastně psát. V TV právě dnes dávali pořad NA PLOVÁRNĚ ( tentokrát se Zdeňkem Svěrákem ). Doporučuji si mistra Svěráka poslechnout. A bude to jasné!