Pojednání

Sapfó
Četba díla zabere cca 9 min.

Autor: zblo

Uložili ospalá nemluvňata do postýlek a potom ještě dlouho klábosili u čaje, který legitimizoval večerní odpočinkovou seanci. Když Anežka odešla za vlastní zábavou, a také zívající Kája konečně zmizel v podkroví, sesedli se co nejblíže, aby při tlumeném osvětlení vyslechli slíbenou přednášku. Petra polohlasně začala:
„Mezi Ovidiovými heroinami, uhánějícími zatoulané partnery, je básnířka Sapfó jedinou historicky doložitelnou postavou. Žila ovšem tak dávno a z jejího díla se dochovalo tak zoufale málo, že se i ona stala bytostí bezmála mytickou. Na ostrově Lesbu provozovala cosi jako přípravku pro vdavek lačné dívky z vyšších kruhů, a protože si své studentky brávala do postele, zasloužila se o vznik pojmu lesbická láska. Po dlouhých šest set let tradované povědomí o její zálibě shrnul Ovidius do veršů – Dívky z ostrova Lesbu, vdané ženy i vy, jež se hodláte vdát, | lesbické dívky, o nichž jsem zpívala v aiolských písních, | lesbické dívky, jež jste mě vášní svou sdílenou neblaze proslavily, | ustaňte v zástupech přicházet, abych zpívala pro vás! Její vlastní vyznání znělo – Beze změny bije mé srdce stále | pro vás, vy krásné! A jinde byla ještě výmluvnější – Eros | mně dnes připomněl nepřítomnou družku … Vzájemnost citů pak doložila vzpomínkou – Odcházela a žalostně vzdychajíc, || v slzách takto mi pravila: | »Ach, jak těžký to pro nás los! | Sapfo, opouštím tebe tak nerada!« Že uvedené vztahy nebyly prosty žárlivosti, rozumí se samo sebou – Eros ochromující mnou zmítá zas, | sladkotrpká ta šelma a nezdolná – || Tebe mrzí však mysliti, Atthido, | na mne, za Andromedou pobíháš…
Promítání momentálních mravních zásad do minulosti bylo nejspíš hlavní příčinou, proč z její tvorby přežily jen žalostné zlomky (což nyní v duchu téhož principu odsuzujeme). Jenže Sapfó nebyla lesba podle dnešních kritérií. Mazlení s děvčaty jí pranic nebránilo milovat muže a s manželem zplodit dcerku – Dcerušku mám hezkou, malou, | její krásný mladý půvab | podobá se zlatým květům: | milovaná Kleis má! | Ani za Lýdii celou, | ani za rozkošný Lesbos | bych ji nedala. Homoerotické dovádění (které nesouvisí přímo s homosexualitou) se nebralo jako nepřístojnost, ale jako obohacující alternativa. Vždyť tehdejší mytologie tolerovala i krvesmilstvo – Bývala taková mravnost | za drsné vlády Saturnovy! | Dle vůle Jupiterovy je mravem úctyhodným, | co přináší radost! || Poprávu tedy vede si sestra | s bratrem zasnoubená! | Jen mezi těmi je pevný rodový svazek, | jimž Venuše vnutila pouto lásky!
Její poezie není lyrická v našem smyslu, ale proto, že se recitovala nebo zpívala za doprovodu lyry. A stejně zavádějícím se stává označení sapfický, pokud se zužuje na sex mezi ženami. Sapfó vyznávala erotiku (vedle níž duševno nepřicházelo zkrátka) jako umění až kultického rázu prodchnuté citem a láskou, a to nikoli bez etických zábran. Bratra, který se zapletl s hetérou, napomínala: Mámen bezectnou škvírou | udělals díru v rozpočtu svém…“
Oba posluchači se nevěřícně napřímili, a Pavla dokonce vstala, aby nahlédla sestře do papírů: „To snad ne!“
Petra se tiše rozesmála: „Jasně, že ne … Jen jsem chtěla zjistit, jestli dáváte pozor.“
„Pokud nechceš namočit do dehtu a vyválet v peří, tak to víckrát nezkoušej!“ soptila naoko Pavla, a Tomáš uznale kvitoval: „Mámen bezectnou škvírou! … Kam chodíš na takové skvosty?“
„Kdo čte Zeyera, tomu se derou na jazyk samy,“ bavila se Petra vlastním žertem.
„Na Zeyera příliš velká necudnost … Ale abychom nezamluvili téma – jak víš, že Sapfó nebyla primárně na holky? Manželství a mateřství v tomto ohledu mnoho neznamenají.“
„Snad by to šlo vyvozovat ze slov – ach, štíhlá Kypris zdolala | mé srdce touhou po chlapci! … Kypris je (jak jistě víte) další jméno Afrodíty, starořecké bohyně lásky. Problém spočívá v nejistotě, zda z kontextu vytržený zlomek vyjadřuje pocity autorky, nebo jestli tlumočí autonomní povzdech nějaké jiné postavy nedochované básně.
Stejně jako z homosexuality, můžeme Sapfó podezírat z pedofilie. Svádějí k tomu verše – Lásku k tobě jsem dávno již cítila, Atthido, | tehdy ještě, když kvetoucí pannou jsem bývala; | malou dívkou ses tehdy mi zdála a nevzhlednou … Jenže ani to nemuselo být z hlediska dobových (kulturně podmíněných) zvyklostí kdo ví jakým prohřeškem. Ostatně – erotické zalíbení v neviňátkách přivádí k odpovědnému řemeslu pedagoga či vychovatele leckoho i dnes, kdy se nám zdá nepřijatelné, aby paní učitelka v rámci sexuální výchovy masturbovala s nezletilými žačkami (o zaučování chlapců nemluvě). Ale co není, může ještě přijít – salámovou metodou bývá dosahováno pozoruhodných výsledků. Pak by termín sapfická láska nabyl nového, pikantnějšího významu…
Na druhou stranu měla Sapfó až nostalgický vztah k pohlavní neporušenosti – Možno mi podržet ještě své panenství? Nebo – »Ó panenství, mé panenství, | ty odcházíš: kam jdeš?« | »Já nikdy již, ó nikdy již | se k tobě nevrátím!« … Není to nádhera?“
„Tobě nepřipadalo panenství jako ostuda?“ zeptal se potměšile Tomáš, který si vzpomněl na jedno bezděčné vyznání.
„Když jsem byla nedotčená ještě ve čtyřiadvaceti?! … Přesto mám pocit, že jsem ztratila cosi nenahraditelného. Nejen proto, že jsem pak prožila řadu let coby svobodná matka. Žena se chce panenství zbavit, a současně toho lituje…“
„Mě mrzí, s kým jsem o něj přišla,“ vložila se do debaty Pavla. „Měla jsem si počkat na někoho, kdo by za to stál.“
„Raději se vraťme k naší básnířce,“ zarazila Petra další možné výlevy. „Sapfó si milování bezpochyby užívala, ale ne vždycky měla s kým – Již zapadl srpek Luny | i Plejady, je půlnoc, | příhodná chvíle míjí, | a já spím sama, ach sama! Jindy zas (jak už to u ženských bývá) neměla náladu – Má mysl není | měkce naladěna a svolná snášet | klidně tvou vášeň…
Mimo tyto drobné svízele nebyla ušetřena ani závažnějších protivenství. Když pominu, že musela následovat manžela do politického exilu na Sicílii (z něhož se vrátila až jako vdova po několika letech), nemívala na růžích ustláno ani za normálních okolností. Jednou si postěžovala – Neboť všichni, | kterým dobře učiním, ti mi opět | nejvíce škodí … Možná ji také (jako tolik mimořádných osobností) pronásledovaly deprese. Nasvědčuje tomu úpěnlivá modlitba k Afrodítě – nepokořuj trudy a útrapami, | paní, mé srdcePřijď i nyní ke mně a vysvoboď mě | z těžkých dum…
Z jakýchsi indicií bývá vyvozováno, že nepatřila mezi krasavice (byla snad bruneta snědé pleti a menšího vzrůstu, což patrně neladilo s dobovým vkusem), ale osobní kouzlo mít musela. Místní poeta Alkaios, který ji osobně znal, nezastíral obdiv – Ó Sapfo, čistá, kadeří violkových | a sladce usměvavá!
Sapfó uctívala mládí s dobrou milostnou kondicí. V tomto duchu veršovala o nějaké věkem postižené nešťastnici – Její tělo pozbylo svěží krásy, | a svým vzhledem v srdci jen lítost budí, | v jejích údech třaslavých není žáru | milostné touhy. || Staroba už opřádá zvadlé tělo, | na pleť její tisíce vrásek ryjíc; | a bůh touhy, hledaje jaré mládí, | odlétá navždy … Mnoho si neslibovala ani od smrti – Umírati je zlo; tak rozhodli bozi, | neboť by také umírali. Jen doufala, že dík zasloužené popularitě přetrvá v obecném povědomí – Mne však vpravdě blaženou učinily | zlaté Musy a závidění hodnou; | a až zemru, nezničí zapomnění | památku na mne … Nebo skromněji – Snad si i v budoucnu někdo vzpomene
Jak skončila, to nikdo neví. Pověst, že se kvůli nešťastné lásce vrhla z pobřežního útesu do moře, je pozdější smyšlenka. Podle ní se měla Sapfó zamilovat do krasavce Faona, který o ni vůbec nestál – Ó ty, který dosud jinochem nejsi | a nejsi již chlapcem, ty chvíle vděkuplná, | půvabná, vznešená ozdobo mládí svého, | ke mně spěj a ve klín můj se, sličný, skloň! | Neprosím, bys ty mě miloval, jen já tebe smím-li mít ráda. Z téhle fabulace by člověk soudil, že šla opravdu spíš po dětech než po ženách, ale kdo ví, jestli přes ni Ovidius neventiloval nějaké vlastní fantazie?…“
V tu chvíli se rozplakalo mladší miminko, a starší se do minutky přidalo.
Pavla se s povzdechem zvedla: „Kolik je hodin? … Myslím, že můžeme přebalovat a kojit už teď. A pak si je vezmeme k sobě do postele, abych ve tři nemusela vstávat. Tomáš může jít spát nahoru ke Kájovi…“
Všechno běželo jak po drátkách. Šup, šup – počůrané pleny letěly do kouta, pak trochu máznout proti opruzeninám, znovu zabalit … a Tomáš už přikládal prvního kojence k matčině obnaženému prsu. Vzápětí ještě stačil přidržet židli Pavle, která se právě rozepínala, aby nakrmila toho svého. Petra pobrukovala: Dcerušku mám hezkou, malou, | její krásný mladý půvab | podobá se zlatým květům…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

zblo

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Symbol šátku na očích bohyně Spravedlnosti může mít dvojí význam, též ve smyslu „dvojí met...
O narozeninách si můžeme uvědomit podstatu slunečního znamení, do kterého jsme se narodili, podst...
Mít někoho „strašně rád (ráda)“ nebo „děsně rád (ráda)“ nemusí vždy vyjadřovat pouze...
Jsou negativní emoce prospěšné? Negativní emoce jsou námi nepochopené, pro ego jsou přirozené. P...
Pravda o "psychopatech" a jak s nimi jednat... První česká monografie o poruchách osobno...
Mysl je opojena a omámena oblačným blankytem, pohledem do kouzelné tůně, pohledem na krajinu pohád...
Vlasy jsou ukazatelem životní, tělesné i duševní síly člověka, jsou symbolem vitality, sexuality...
Pavla: „Jestlipak si, krasavče, uvědomuješ, že je první máj - večerní máj a lásky čas? Na Pe...
Siluety stromů viděné v zrcadle na hladině jezera po prudké bouři o letní půlnoci jsou jen zdánl...
PODNĚTY Z NITRA DUŠE Pokud se vydáváme na cestu, tak většinou víme, kam jdeme, známe cíl, někd...
Případ, v němž Šluklok Houbeles a doktor Voctoun tříbí své myšlenky ohledně vztahu vědy a ví...
Objevování vlastní kreativity, skrytých schopností a dovedností (psychických i manuálních), mů...
Dokážete se klidně a uvolněně dívat do očí člověku, se kterým hovoříte, nebo člověku, kter...
Vítr fouká. Opírá se do mého těla. Procházím městem, rychle, jako bych nebyl ve vlastním těle,...
Nalezení rovnováhy, protože vše se odvíjí od síly vůle, je o síle vědomého rozhodnutí dosaže...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vlasy jsou ukazatelem životní, tělesné i duševní síly člověka, jsou symbolem vitality, sexuality...
Dokážete se klidně a uvolněně dívat do očí člověku, se kterým hovoříte, nebo člověku, kter...
Vítr fouká. Opírá se do mého těla. Procházím městem, rychle, jako bych nebyl ve vlastním těle,...
Pavla: „Jestlipak si, krasavče, uvědomuješ, že je první máj - večerní máj a lásky čas? Na Pe...
Známe několik druhů lásky poznané i nepoznané. Od lásky duchovní, která je základem všeho, se ...
Naučte se psát   Jistě se vám bude zdát, že jde v názvu díla o překlep. Někdo by tam ch...
Proč? Pro dobrou náladu. Protože optimismus je základem úspěchu, nikoliv strach a nesprávné před...
Mít někoho „strašně rád (ráda)“ nebo „děsně rád (ráda)“ nemusí vždy vyjadřovat pouze...
Případ, v němž Šluklok Houbeles a doktor Voctoun tříbí své myšlenky ohledně vztahu vědy a ví...
PODNĚTY Z NITRA DUŠE Pokud se vydáváme na cestu, tak většinou víme, kam jdeme, známe cíl, někd...
Symbol šátku na očích bohyně Spravedlnosti může mít dvojí význam, též ve smyslu „dvojí met...
Víra ve smůlu, přinášenou přebíháním černých koček přes cestu, je těmto šelmám zvláště...
Siluety stromů viděné v zrcadle na hladině jezera po prudké bouři o letní půlnoci jsou jen zdánl...
Objevování vlastní kreativity, skrytých schopností a dovedností (psychických i manuálních), mů...
Síla slov aneb Osidla utrpení - MOUDRA, KTERÁ PŘINÁŠÍ SÁM ŽIVOT Odpadlík Utrpení m...
0