Povídka

Polovina července roku I
Četba díla zabere cca 3 min.

Autor: zblo

Sešli se podle dohody. Naložili kolo do auta a potulovali se městem. Nahlíželi do výkladů, klábosili, žertovali a lehce dováděli, jako by jim bylo sedmnáct. Pavla se před ním poprvé objevila v minisukni, vysokými podpatky klapala po dláždění a kolemjdoucí muži jí pokukovali po nohou. Tomáš se nadýmal pýchou. Když pak zašli na večeři, navrhl, aby strávili noc v hotelovém pokoji.
„Do hotelu nejdu!“ vzepřela se rezolutně. „Měla bych zábrany při milování hekat, a to já dělám k smrti ráda.“
„Rozumím. Mohlo by mě napadnout, že jindy orgasmus jenom předstíráš.“
„Což by mělo fatální dopad na tvé sebevědomí, a něco takového nikdy nepřipustím.“
„Zapomínáš, že opravdový samec o sobě nikdy nepochybuje. Je to sice naivní a směšné, ale účinné. Říká se tomu pozitivní myšlení … Mimochodem – předstíráš?“
„K něčemu takovému se žádná nepřizná. Určitě ne svému milenci … Ale každá to přinejmenším občas dělá.“
„Pochopitelně. Nevidím v tom nic špatného. Připadá mi to jako nezištná oběť na oltáři vzájemné lásky.“
„Imponuje mi tvůj pragmatismus, ale dnešní ženy nepředstírají orgasmus z lásky ke svým partnerům. Jde o čiré sobectví – snaží se o něm přesvědčit samy sebe, protože si bez něj připadají méněcenné.“
„Jenže tobě záleží na mém sebevědomí. Není to snad láska?“
„Nanejvýš sebeláska. Ze zamindrákovaného chudáka bych nevymáčkla ani soulož, natož poctivý orgasmus. A ten, jak jsem ti právě vysvětlila, potřebuji k vlastnímu sebevědomí.“
„Jak je to prosté! A já hlupák si doteď myslel, že jste lepší než muži.“
„To se ale vůbec nevylučuje! Mohu být sobecká a lepší zároveň.“
„A milující také?“
„Samozřejmě! Je to uzavřený kruh – dík sobectví dosáhnu orgasmu, zamiluju se jako blázen … a z rozkoší nevyjdu.“
„Jako perpetuum mobile. Pod tlakem železné logiky uznávám, že do hotelu nemůžeme.“
„Koupíme lahvinku nějakého lepšího vína a pojedeme k tobě. Tam ti dovysvětlím podrobnosti.“
Opustili restauraci a zamířili k autu. Na město se snášel příjemný letní večer.

Druhý den ráno stála u sporáku jen v kalhotkách s nedbale přehozenou, nezapnutou košilí, kterou Tomášovi zabavila z opěradla židle. Poklekl vedle ní a začal ji hladit a líbat od zadečku ke kotníku a zase zpět.
Ťukla ho vařečkou do hlavy: „Co to děláš, blázínku?“
„Uctívám jednu z tvých nádherných nohou.“
„To se ti tak líbí?“
„Máš je rovné, štíhlé a dlouhé až na zem.“
„Od malička si je pěstuju … pro tebe.“
„Jsem ti za to neskonale vděčný. Možná ani nevíš, jak skvostně vypadáš v minisukni.“
„Vím to moc dobře.“
„Tak které místo tvých nohou je nejkrásnější, když ji máš na sobě?“
„Všechna.“
„Ovšem. Ale nejvzrušivější je pohled těsně pod okraj.“
„Jestli chceš, budu v ní chodit až do večera.“
„To bys pro mě udělala?“
„Udělám to pro sebe.“
„Čeká mě příjemný den.“
„Tak mi ji podej.“
Odstavila pánev, lehce rozpažila a nechala si sukénku obléknout.
Pak udělala piruetu a zasmála se: „Spokojen?“
„Jsi skvělá.“
„Smíš mi to říkat, kdykoli budeš chtít.“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

zblo

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je tomu pět měsíců, co jsem se na...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Poprvé se to stalo asi před rokem. Eva pracovala jako masérka. Byla to mladá perspektivní žena, kt...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla multii...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Ihr stürzt nieder, Millionen? | Ahnest du den Schöpfer, Welt? | Such' ihn über'm Sternenzelt...
Mám radost, že je zase pátek. Jedu právě autem po dálnici a myslím na ni a na jejího syna Břetis...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Lojza se vyhříval na lavičce, s obličejem otočeným ke sluníčku. Hltal každou vteřinu tepla, kte...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Na římse mi přistála vlaštovka. Malá, raněná, lehká tak, že i vítr si s ní pohrával. Zřejm...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Poprvé se to stalo asi před rokem. Eva pracovala jako masérka. Byla to mladá perspektivní žena, kt...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
0