Povídka

Osudová je Pátá (Devátá obsahuje Ódu na radost)
Četba díla zabere cca 2 min.

Autor: zblo

Ihr stürzt nieder, Millionen? | Ahnest du den Schöpfer, Welt? | Such‘ ihn über’m Sternenzelt! | Über Sternen muß er wohnen (Friedrich Schiller).

S námahou položil přes obrubu železnou traverzu a naměřil si délku provazu, aby nebyl příliš dlouhý, ale ani krátký. Usedl zády ke studni a opřel se o sluncem vyhřáté skruže.
Pečlivě uvinul oprátku (naučil se to kdysi ve skautu). Vyzkoušel, zda dobře klouže. Dával si záležet: nemilých překvapení měl plné zuby.
Ještě chvíli poseděl, mžoural do sluníčka a vdechoval pach ruderální flóry. Pak si oprátku nasadil.
Bylo příjemné časné odpoledne, zdálky monotónně hučela dálnice.
Konečně vstal, uvázal druhý konec lana doprostřed traverzy a skočil do studny. Pád byl hluboký a tak mu ráz utrhl hlavu. Obě části žuchly dutě do směsi kalu a odpadků, kde po zásluze zůstaly navždy.
Traverzu odnesli ještě ten večer sběrači kovů (provaz předtím uřízli a nechali spadnout).
„Něco si asi udělal,“ mudrovali štamgasti nedaleké restaurace, když si povšimli, že zmizel. Nikdo ho příliš nehledal. Všichni však věděli, že takhle se problémy neřeší: „Kdyby býval přišel a něco řekl, určitě bychom mu pomohli.“
Studnu po čase zahrnul buldozer při stavbě golfového hřiště.
Pomalou sluneční expanzí zvolna stoupla teplota zemského povrchu, oceány se vypařily a pustou krajinu zahalily skleníkové plyny. Zkamenělé pozůstatky jeho kostí se spekly s železitou šmouhou rámu dámského kola, který skončil ve studni ještě před ním.
Pak řídké vrstvy vnější atmosféry bobtnající hvězdy natolik zbrzdily běh Země, až byla gravitací Slunce stržena a pohlcena. Byla by zasyčela, kdyby se v tak nehostinném prostředí šířil zvuk.
Vesmír se stále zvětšoval a rozpínal, chladl a jeho čas se zpomaloval. Pak definitivně zmrzl v půli posledního tiku.
Bůh zachrastil klíči, ale uvědomil si, že už nejsou potřeba a hodil je zpátky do prázdného šuplíku. Otočil se, vzal z věšáku čepici a šel.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

zblo

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Sleep White Winter, album: Dreamscapes (2013)
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
aneb o komunikaci ...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Sleep White Winter, album: Dreamscapes (2013)
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
aneb o komunikaci ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
0