Poezie

Zvonící podkovy

Autor: VGd

Chci lásko, z tebe života se napít,
zlé myšlenky na svou minulost zabít.
Tohle se přeci nesmí jenom zdát,
máš v sobě tolik lásky,  proč ji nerozdat.

Mrak černý se po nebi rozlije,
dávej svou lásku jenom mně,
než ve víru doby nám snadno utone,
víš, mezi lidmi dnes láska už nežije.

Nesmíme spát vedle sebe, ale spolu.
Splním vše, co si budeš přát.
Už nejsem sám, ztratil jsem pro tebe hlavu,
nemohu o tobě jen snít a nechat si zdát.

Teď již jsme napořád a svoji,
neroztrhne nás ani pár koní.
Je krásné, že podkovy nesou štěstí a zvoní.
Vždyť naše láska věčná za to stojí.

 

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0