Poezie

Zasněžené štěstí

Autor: Bára Adéla

Město se přikrývá

bílou peřinou

a já vstávám.

Zasněně hledím

na bílé pláně

za oknem autobusu.

Zasněně hledím

a trochu s lítostí

jak vločky tančí

a já žádnou z nich

nechytím.

Pohled můj

a myšlenky mé

s vločkami tančí

tam venku

tam v tom jasu.

A já sedím

poslouchám výčitky

nic mě nebaví

a všichni štvou.

Jednou se rozběhnu

a budu tančit

uprostřed vloček

jako vítr

co žene je

jednou tam

a potom zase zpět.

Jednou

budu šťastná

uprostřed vánice.

Jednou…

 

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1
avatar

0