Poezie

Zamilovaný člověk

Autor: Smrk

Stála u okna

a první jarní paprsky jí tancovaly po tváři.

 

Hledal jsem ji ve snáři,

až později jsem pochopil,

že tohle Amor natropil…,

že je skutečná.

 

Stěna buněčná

praskla a hrozila explozí.

Zubatá kola, co zdolána korozí

mrtvolně bez pohybu stála,

za skřípotu převodů

a bez logických důvodů

pozvolna do práce se dala.

 

Jasem tisíců sluncí

rozhořel se obzor

a déšť, co připoutal tě duhou

jak vlasy plavé ovázané stuhou,

do uší nám zapěl.

 

Stroj se zachvěl

pod náporem pocitů,

a bez nejmenšího soucitu

rozpadl se v prach.

 

Vtom zmizel strach,

jen nahý člověk zůstal.

Bezradně teď stojí, civí…

nahý ale přenádherně živý.

 

Zůstal jen zamilovaný člověk.

 

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Člen
3 let před

Zdravím, chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi byl ochotný domluvit se na spolupráci a popřípadě mi na sebe dát nějaký kontakt. Ráda bych použila některé tvé básně na festivalu, kterého jsem pořadatelem. Předem děkuji za odpověď. 🙂

0