Poezie

#z_tramvaje

Autor: HashtagPoet

Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí

košík plný nákupu

místo kočárku

Dítě prodala

vždyť bylo zkažený

 

Nastupuji do tramvaje,

kde posedává jen pár stínů

se stinnou stránkou,

jejich plamen skomírá,

vždyť za světlo platí se časem

 

Usedám v tramvaji

zíram do pleše přede mnou

jako v zrcadle pozoruji tvář obludnou

Jen stín; Tvar a smyl dává mi pouliční lampa

vždyť nemám ani na sirky

 

Vysedám a cítím se osamocen,

ve světě bez matek a světel

ve světě pleší a zrcadel

nacházím v tichu a tmě domov

vždyť ze světa denních lidí, jsem znaven

4.34/5 (2)
Emoce?
1
avatar

0