Poezie

Výtah

Autor: KarlosD

Nejede výtah,

zase musím po schodech, nebudu sípat.

Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach,

že životní vlak nestihnu?

Když za hodinu jede novej, lepší, jinej.

 

Je to síla,

když k vytčenému cíli nemůžeš použít výtah.

Trmácíš se nahoru do nejvyššího patra

se zraněním, ale víš, že tě tam nahoře čeká láska

možná i spása a sláva, dlouhá je však nahoru cesta.

 

Musíš projít postupně všechna poschodí.

Spálit zlé vzpomínky, když očistná vatra hoří.

Zapomenout na příkoří, cos činil a bylo ti činěno.

Čím stoupáš výš, chápeš, co jak bylo míněno.

Přitom v mysli očištěno, nový člověk jak mimino,

každý schod je jeden tréning na kterýms měl kimono.

5/5 (1)
Emoce?
avatar

0