Poezie

Úvahy nad deštěm na konci léta

Autor: KarlosD
Content
Typ díla:
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
  •  
    loader
loader
loader

Náplast na sucho, konečně prší,

vydatný déšť potřebný.

Venkovní aktivity sice mrší,

flóra však zažívá pocit radostný.

Cítím tu úlevu stromů a květin.

Vím, že i oni vnímají.

Člověk jim dává kouř nejen ze zplodin.

Nechci vidět, jak v tisících vymírají.

Doufám, že tenhle déšť je počátek obrody,

nejen přírody, ale i naší mysli.

Sice je letos rok ovocné úrody,

což je to platné, když lidé nemyslí.

Žene je ego, matku umírat nevidí.

Milovat sebe, svět kolem nenávidí.

Expandují babylon a potom se diví,

že svět lidí je čím dál více lživý.

0
4.33/5 (1)
avatar

0