Poezie

#umělkyně_oka_mžikání

Autor: HashtagPoet

byla to jen chvíle

veledílo okamžiku

jako když reflektor

poprvé osvětlí scénu

scénu, která provází cestu ke smrti

stejně snad jako všechny

cesta noční Prahou

poslední metro

dokonce zaznívá i poslední zvon

všednosti opileckých nocí

posedávají

jsou šedí

nudní

občas ulpívá na nich vrstva hospodských stop

a to pak vyhasínají

v opojenosti barmanských lží

ve vlastním smyslu zhroucení

Jedna barva vystupuje

září

jedna vteřina, mého života

přítomnost

jeden pohled

času neznalost

chladné hvězdy v barvě Uranu

zahaleny závojem opilého žalmu

a elegantně nalíčeny třpytkami šarmu

zpívají

zpívají

odsuzují metro, opilce, noc i vůli k životu

plivou na hroby tupých monologů

hledají únik z šedivého davu

ale uvězněny jsou v temnotě podzemního vlaku

(-)

oka mžik

(_)

Touha

okamžitá touha po dalších letmostech

naléhavá touha po dalších okamžitostech

Prosba

úpěnlivá prosba o lístek na další představení

neslyšená prosba o další záblesky bdělého snění

Láska

nesmyslná, která píše si parte, když se rodí

pravdivá, která miluje teď a miluje tady, navzdory hřbitovu, připíjí na životy

(_)

oka mžik

(-)

Vesmír, přítomnost, ona, oči, zář i poslední metro

to všechno teď ztichlo

očekává aplaus šedivosti

umělkyně z metra, které dojelo na konečnou

Stejně jako okamžik.

Stejně jako úžasná přítomnost.

Stejně jako pohled, který nad mou duší, převzal moc…

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?

Přidejte svůj komentář:

avatar

0