Pohádka

Tupík a mimozemšťané

Toto dílo je (13/13) součást sbírky: 
Ostrovské pohádky
  

13. Tupík a mimozemšťané

Po městě se rozkřiklo, že v Ostrově přistáli mimozemšťané. Nikdo se s nimi zatím nesetkal, ale několik svědků vidělo na vlastní oči, že nad městem večer zakroužil malý létající talíř. Potom prý odletěl směrem ke kopci Popovský kříž, kterému se taky říká Hvězda. Jedni si mysleli, že je to jen nějaká reklama a druzí tvrdili, že to nebyl létající talíř, ale nový typ dronu. Netrvalo dlouho a řeči pominuly jako voda, která odteče.

Jednoho dne se vypravil Tupík, Ostenka a strašidlo medvídek Bambi, na procházku do lesa, kde chtěli natrhat nějaké bylinky pro paní Eleonoru. Tu se z křoví ozvalo tiché: „Sss hangalóngó!“

Tupík, Ostenka a Bambi se zastavili a čekali, kdože to na ně volá. Z křoví vylezl ježek. Nebyl to však obyčejný ježek. Byl velice podivný. Velikostí byl o malinko menší, než Ostenka a bodliny měl delší a zkroucené do vývrtky. Na hlavě mu koukal z helmy bodlinový cop. Co bylo však nejzajímavější, nebyl hnědočerný, ale zelenorůžový.

   „Dongobrýngý dengen. Jángá jsemngem Jengežekngek.“

Tupík s Ostenkou zůstali úplně paf. Jediný kdo zareagoval, byl Bambi. Ihned pochopil, že když ze slov odstraní ng, dá se zelenorůžovému ježku docela rozumět. Dongobrýngý dengen. Jángá jsemngem Jengežengek, vlastně znamená – Dobrý den. Já jsem Ježek. Ihned zvláštnímu ježkovi odpověděl. „Nangazdarngar. Jángá jsemngem strangašingidlongo.“

To samozřejmě znamená – Nazdar, já jsem strašidlo. Abych vás dál nemučil, budu vše překládat, jako by mimozemšťan mluvil česky tak, jak to překládal Bambi Tupíkovi a Ostence. Ti dva totiž nerozuměli ani slovo.

Když se trochu očichali a seznámili, zeptala se Ostenka ježka: „Jak se vlastně jmenuješ a odkud jsi? No ano, ano, odkud?“

   „Jmenuji se Zinzulka. Jsem z planety Zemngem. Letěli jsme s rodinou na dovolenou. Jenže jsme zavadili svými ostny o plášť lodi, ten to nevydržel, a tak jsme museli u vás nouzově přistát,“ vysvětloval mimozemský ježek.

Tupík zakroutil hlavou, jako že se tomu diví a povídá: „Jestliže jsi s rodinou, kde ji máš?“

Zinzulka zapískal směrem ke keři a zpod listí se vybatolili dva ježčí kluci a za nimi krásná ježkyně.

   „To jsou mí kluci Kulík a Švidrák. A samozřejmě má žena Chudla.“

Všichni tři měli podobné zbarvení jako Zinzulka, ale jeden kluk měl světlejší pruhy a druhý tmavší. Když je Ostenka uviděla, začala se upřímně smát: „Vypadáte, jako byste byli v pyžamu, no ano, ano, v pyžamu.“

   Když se však mimozemští kluci schoulili strachy do klubíčka, uvědomila si své nevhodné chování a omluvila se.

   „Jestliže máte potíže se svou raketou, měli bychom vám nabídnout pomoc. Že ano. Ukažte, kde ji máte, ať víme, co byste potřebovali,“ snažil se o nápravu Tupík.

Zinzulka zavedl kamarády k meziplanetárnímu plavidlu. Byl to krásný plastový růžovozelený létající talíř a jen nad kabinou byl trochu roztržený.

   „To je hračka. Doběhnu domů pro lepidlo a díru zalepíme,“ řekla nadšeně Ostenka a pádila k Ostrovu.

   „Hlavně nikomu nic neříkej, nebo dostaneš naše kamarády do problémů,“ volal za ní Tupík.

Za hodinu byla Ostenka zpátky i s lepidlem. Pečlivě zalepili díru a zbytek tuby dali Zinzulkovi, aby měl rezervu na příště. Chudla donesla ježkům za odměnu vesmírný koláč a Bambimu zmrzlinu z Mléčné dráhy. Potom nasedli do talíře a tiše vzlétli. Ještě naposled zamávali z okna a odletěli.

   „Víš Tupíku, když máme kamarády tady na zemi, je to skvělé. Ale když víme, že máme kamarády i tam nahoře, je to ten nejlepší pocit,“ pochvalovala si Ostenka a začala sbírat bylinky pro paní Eleonoru.

 

Bambi si lízl zmrzliny. Pardon.

Zazvonil zvonec a pohádky je úplný

KONEC

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0