Pohádka

Tupík a Duháček

Toto dílo je (10/13) součást sbírky: 
Ostrovské pohádky
  

10. Tupík a Duháček

Spolužák Tupíka a Ostenky, Duháček, byl vysoký hubený a tichý hoch. Po rozdání pololetního vysvědčení, zůstal Duháček v lavici a byl smutný. Ostenka se podívala na jeho známky a zjistila, že má samé jedničky a jen z kreslení trojku.

   „Pročpak jsi Duháčku smutný, když máš tak krásné vysvědčení? No ano, ano, krásné.“ zeptala se zvědavě. Duháček se na ní podíval těma svýma smutnýma očima a postěžoval si: „Krásné? Vždyť mám z kreslení trojku. Maminka mi slíbila, že když budu mít na konci roku jedničku, nechá mě dělat malé duhy na kašnách. Jenže takhle to spíš vypadá, že na konci roku z kreslení propadnu. Jak mám malovat duhu, když to neumím? Ani nevím, jak duha vypadá. Když mamka duhu tvoří, stojím u ní a duha je přece vidět jen z dálky.“

Ona totiž maminka Duháčka, paní Duha, se starala o všechny duhy v okolí. Ostenka se zamyslela a potom Duháčkovi slíbila, že něco vymyslí.

Na druhý den vzali Ostenka s Tupíkem Duháčka na malý výlet. Poprosili labuť Otylku, jestli by se s nimi neproletěla nad Ostrovem, aby Duháček viděl, jaké jsou dnes krásně barevné domy v celém městě. Ten byl z výletu nadšený. Avšak jen do té doby, než začalo nad Doupovskými horami pršet a objevila se duha.

   „To je duha? Takhle tedy vypadá? No jo, jenže to znamená, že je tady někde mamka. Honem leť prosím zpátky, nebo mě uvidí a bude si myslet, že se místo učení jen tak flákám,“ prosil Otylku Duháček.

Po příletu na hladinu starého koupaliště se Tupík, Ostenka a Duháček zastavili u studánky, kde sídlí víla Anastázie Breburda. Víla jim vytvořila překrásný vodotrysk. Duháček, i když se snažil, nedokázal vytvořit duhu, aby byla ke koukání. Jednou byla příliš modrá, potom zelená, jindy křivá, nebo jako zahnutá větev.

Nezbylo, než aby se vydali na cestu k městu. Přemýšleli, jak by nejlépe dosáhli toho, aby se Duháček naučil malovat. Napadaly je nejrůznější možnosti. Například, aby si Duháček koupil křídy a pomaloval dosud nebarevné domy na sídlišti. Další nápad měla Ostenka.

   „Jestliže nemáš pro malování vlohy, měl by sis je koupit. No ano, ano, koupit.“

Jenže, kde se dají takové vlohy koupit, nevěděla. Když došli ke klášternímu areálu, napadlo Tupíka, že by zašli za kamarády klíči.

Bohužel na dveřích kaple svatého Floriána visela cedulka, že se památka opravuje a je zavřeno.

Poté se zastavili u medvídka Bambiho. Bambi však ani nevěděl, co je to duha. Ostenka poprosila Duháčka, aby Bambimu namaloval, jak duha vypadá. Jenže z obrázku, který Duháček namaloval, by duhu nepoznal vůbec nikdo.

„Duháčku, Duháčku. Ty jsi naprostý antitalent. Jak máme Bambimu vysvětlit, co je to duha, když jsi takový nemotora?“ zašklebil se Tupík.

   „Tupíku to není od tebe pěkné, když takhle o Duháčkovi mluvíš. Chceme jej přece naučit malovat a ne se mu posmívat. No ano, ano, neposmívat.“ Zamračila se na Tupíka Ostenka. Tupík se zastyděl a pomohl Duháčkovi s malováním. Hned po prvních tazích toho však nechal, protože když někdo někomu vede ruku při malování, stojí to za starou belu. Když s tou malbou oba skončili, podíval se Bambi na obrázek a prohlásil, že sice ještě neví, co je to duha, ale jestli je to páv, tak si jí dovede představit.

„No ano, ano, páv. To je to pravé. Že jsme si na něj nevzpomněli dřív! V zoologické zahradě ekocentra mají přece páva Pavla!“ zareagovala ihned Ostenka. Nikdo ze tří kamarádů nechápal, co má páv společného s duhou. Dívali se na Ostenku nechápavě a ta po chvíli přemýšlení začala napovídat: „Co má páv na zadečku? No ano, ano, na zadečku.“

Tupík, Duháček i Bambi odpověděli jednohlasně, že peří.

   „Peří, peří, ale jaké peří? No ano, ano, jaké?“ trvala na svém Ostenka.

   „Jemné.“ „Dlouhé.“ „Husté,“ předháněli se kamarádi v odpovědích.

   „Jemné, dlouhé a husté možná také, ale hlavně duhově barevné. No ano, ano, duhově barevné,“ prozradila jim nedočkavá kamarádka.

Když došli na dvůr kláštera, uviděli, jak středem nádvoří kráčí páv. Požádali páva Pavla, zda by mohl roztáhnout svůj ocas s peřím, aby Duháček viděl, jak má duha vypadat. Páv Pavel byl rozený pedagog. Vysvětlil Duháčkovi základy malování. Nejen, že byl páv Pavel dobrý učitel, ale měl s Duháčkem takovou trpělivost, že nepřestal, dokud nebyla Duháčkova duha nejlepší.

Na konci školního roku dostal Duháček díky pávovi jedničku z kreslení a celá třída se přišla podívat na staré náměstí. Duháčkova maminka předala synovi barevný štětec a Duháček vytvořil na kašně tu nejkrásnější duhu, jakou kdy kdo viděl.

Zacrčela voda v kašně. Pardon.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0