Pohádka

Tupík a Chorobák

Toto dílo je (7/13) součást sbírky: 
Ostrovské pohádky
  

7. Tupík a Chorobák

Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík si hráli před hromadou shnilých pražců, kde ježčí rodina bydlela. Tu šel okolo zvláštní pán, který měl na sobě všechno červené a vykřikoval: „Všechno zdarma. Vyberte si dárek, na který budete dlouho vzpomínat. Všechno zdarma.“

Došel až k ježkům a nabídl jim bedýnku, ve které byly balíčky. „Vezměte si každý jeden. Je to překvapení.“

Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík si vzali každý po jednom balíčku a pěkně poděkovali. Najednou se pán zatočil a zmizel jako by tu nikdy nebyl. Ježci si rozbalili balíčky, ale všechny byly prázdné. Vtom zpod pražců vylezla babi Stázi.

„Copak to všichni máte?“ zeptala se zvědavě. Hřebík, který byl nejblíže u babičky, odpověděl, že tu byl nějaký pán a dal jim prázdné krabičky. Babi Stázi se pokřižovala a vyzvídala, jestli měl ten pán jednobarevné oblečení. Když všichni přikývli, pokřižovala se podruhé a začala jim nadávat.

„Kolikrát jsem vám říkala, že se nemáte pouštět do hovoru s cizími lidmi a už vůbec si od nich něco brát. Teď se modlete, aby to byla třeba jen rýma. Všichni do postele!“

Ježci nechápali, proč mají jít odpoledne do postele, ale byli zvyklí poslouchat a zalezli do hromady pražců. Když byli všichni v pelíšku, vysvětlila jim babi Stázi, že ten pán byl Chorobák. Tupík se zasmál a opravil babičku: „Snad chrobák, ne? Jenže on nevypadal jako brouk.“

Babi Stázi se zamračila a pustila se do vyprávění: „Jen si dělejte legraci. Za chvíli vám bude ouvej. Ten pán je Chorobák a roznáší po kraji choroby a nemoci. Do večera se uvidí, co jste od něj dostali. Jestliže byla v krabičce jen rýma, můžete mluvit o štěstí. Jeden z vašich pradědů od něj dostal kdysi mrtvici. Takže, přikrýt, horký čaj a večer vás přijdu zkontrolovat.“

Do půl hodiny všichni čtyři ježci pokašlávali a posmrkávali. Když se babička vrátila, měli všichni horečku, až běda. Babi Stázi jim rozdala acylpyrín a novou dávku horkého čaje a nepřestávala po celou dobu hudrovat.

   „Už se tady několik let neukázal, holomek. Skoro jsme na něj zapomněli a tak jsme vás před ním nevarovali. Vypadá to, že to byla dneska chřipka, ale příště by vám mohl dát třeba obrnu. Nikdy si nic nezačínejte s cizími lidmi.“

Tu se z vedlejší místnosti ozval taťka Jáchym: „Děti, mamka porodila. Máte tři nové sourozence. Jak se budou jmenovat?“ zeptal se táta Jáchym. Špendlík navrhl, aby se jmenovali Špendla jedna, Špendla dvě a Špendla tři. Hřebík by chtěl Kašpara, Melichara a Baltazara. Zatímco Jehlice si přála Bárta, Lisu a Maggie podle rodiny Simpsonů. Tupík by rád Kaplana, Sváťu a Floriána. Jenže chyba lávky. Taťka vysvětlil dětem, že jsou to tři holky a že sice Lisa a Maggie by to mohly být, ale že by byl radši, kdyby měla miminka česká jména.

Jehlice měla po ruce kalendář a začala v něm listovat.

„Dnes je pátého dubna. Zítra má svátek Vendula, pozítří Hermína a popozítří Ema.“

Bylo rozhodnuto. Všem se jména líbila. Jen uvidět je nebudou moci, dokud se neuzdraví. Miminka by i z chřipky mohla umřít.

Za pár dní už ježci běhali po pokoji a dováděli. Babi Stázi rozhodla, že už jsou zdraví a že mohou k miminkům. Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík se nahrnuli k postýlce a uviděli tři malé chlupaté kuličky.

Špendlík, který byl nejstarší, prohlásil, že jsou jako kaštany. Jehlice, zklamaná nad jejich vzhledem se neudržela.

   „Ty jsou ošklivé. Já byla taky tak ošklivá?“

  Maminka, která je pyšně držela v náruči, odpověděla: „Kdepak, tys byla daleko ošklivější. Ale jak vidíš, i z ošklivého semínka může vyrůst krásná růže, jako se to stalo ve tvém případě.“

 

Když dorazil Tupík po nemoci poprvé do školy, zjistil, že je ve třídě jen polovina žáků. Chorobák způsobil, že většina dětí v kraji marodila. Byla chřipková epidemie. Hned po škole navštívil Ostenku. Ježčí kamarádka na tom byla trochu hůř. Tupíka k Ostence ani nepustili. Dostala od Chorobáka těžkou nemoc. Prý nějaký zápal. Další den maminka Ostenky, Tupíka dovnitř opět nepustila. Ostenka na tom byla velice špatně. Pan doktor jí sice předepsal recept, ale lékárna pro zvířátka je až u Karlových Varů, a tak maminka Ostenku léčí jen bylinami. Tupík požádal, jestli by mu recept dala, a když mu jej maminka Ostenky donesla, pohladil Otylčino peříčko a ta během chvíle přiletěla. Za necelou hodinu podala Ostence její maminka první léky. Za pár dní byla už Ostenka ve škole. Tupík byl štěstím bez sebe, když uslyšel větu „No ano, ano, už jsem zdravá.“

Že nemá nikdo nic brát od cizích lidí, si budou dlouho pamatovat všichni ve třídě. Tupík si zapsal za uši, že tuto moudrost bude muset naučit i své nové sestřičky, Vendulu, Hermínu a Emu.

 

Zakašlal zvonec. Pardon.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0