Povídka

Tráva

Autor: robert
Toto dílo je (1/6) součást sbírky: 
Ukázky z mých vydaných a budoucích knih
  

Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe.

V propastné hlubině nekonečného vesmíru, o které zatím netušíme nic, protože naše smysly ještě nedozrály k tomu, aby byly schopné vnímat nejen takovou dálku a hloubku, existuje planeta, která miliardy let neúnavně obíhá kolem rodné hvězdy ve společnosti několika souputnic bez známek života.

Na třikrát větší planetě než naše Země, o které právě mluvím, rostla krásná zářivá a živoucí tráva. Byla obdivuhodně hebká, neobyčejně jemná na dotyk a výjimečně křehká. Třpytivě zářila v zapadajícím slunci. Vydávala tisíce něžných vůní, takže ovzduší by nám připomínalo mámin coiffeuse.

Tráva ale nevydávala pouze citlivé, něžné a opojné vůně. Tichounce šepotala ve vánku a v nerušenosti noční pod gigantickou klenbou průzračné oblohy plakala drobnými krůpějemi démantově jiskřící rosy. Vábila všelijaké dobrodruhy, aby změnili směr letu, aby zamířili směrem k planetě, na které osamělá kvetla a voněla. Ti, kdo poslechli, kdo podlehli jejímu tichému volání, byli zcela okouzleni tím, co spatřili. Osamělá tráva se velmi snažila, aby na posádky kosmických lodí mocně zapůsobila. Vydávala ty nejsvůdnější vůně, vyluzovala nejvábivější šepot, vystavovala na odiv nejkrásnější květy. Hmyz mámivě bzučel. Světlo tráva barvila do tlumených barev. Nabízela měkkou náruč, do které lákala různé vesmírné dobrodruhy, aby nedočkavě ulehli a nechali se konejšit její hedvábnou měkkostí. Z drobných květů vypouštěla aróma, které obsahovalo jisté složky, po kterých příchozí rychle usínali, také měli velmi živé sny. A o tohle trávě především šlo, aby hosté usnuli a ona se mohla krmit jejich barevnými sny. Byla připoutána kořínky k rodné hlíně. Nemohla proto vzlétnout, aby poznávala cizí světy, objevovala jiné kultury, aby na vlastní oči spatřila krásu, kterou stvořily jiné civilizace.

Ale pak už trávě nestačilo nahlížet do snů spáčů. Chtěla mnohem víc. Už je nepouštěla zpátky domů. Strávila jejich těla, pak vysávala jejich duše. Tím se vědomí těch, kdo spali, stalo její nedílnou a pevnou součástí. Tak získala a vsákla do sebe tisíce duší. Stala se myslící, živou bytostí. Nyní už dokázala mnohem více, než jenom vonět, šeptat a zářit. Uměla vytvořit přelud. Takže si už mohla vybírat, komu dovolí, aby zcela opojený ulehnul do její měkké provoněné náruče. Tak vábila čisté duše doslova přeplněné neposkvrněnou fantazií, krásnými iluzemi a plné vznášivého snění. Proto se dozvěděla o nesmírně vzdálené a přenádherné planetě, jíž její humanoidní obyvatelé nazývají Zemí, a na které sní milióny snílků nádherné pestrobarevné sny.

Zprvu nevěřila, že je vůbec možné, aby někde v kosmických hlubinách existoval svět, který je doslova přecpán vznášivými blouznivci, ale takovou informaci si ověřila z více zdrojů. Pokud Země skutečně existuje, najde způsob, aby mohla zhluboka nasát a uchopit snění roztoužených snílků, splní se její největší přání, aby konečně snila miliardy krásných snů, aby přestala s vábením cizích duší, aby se už nemusela bezustání trápit a neustále vymýšlet nové a stále rafinovanější triky, jak k sobě přitáhnout přelétavé snílky a mohla díky nim nerušeně snít. Protože k tomu, aby se stala nezávislým snílkem, potřebovala, aby každý její květ i ten nejmenší, aby každé její stéblo i to nejslabší získalo sny.

4.67/5 (2)
Emoce?
5
avatar
1 Počet vláken
1 Počet odpovědí
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější vlákno
2 Počet komentujících
Poslední komentující
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Člen

Krásně napsané, vede to k zamyšlení

0