Poezie

Tráva

Autor: Ardeola

Míjíš ji téměř bez povšimnutí,

co druhů ten koberec ukrývá.

Čas od času vzít kosu do rukou nás nutí,

a tolik voní, když na slunci se sušívá.

 

Má obrovskou vůli k žití,

těší mě, když z jara zelenat se začíná.

Oděná do rosy se z rána celá třpytí,

v teplech mé bosé nohy chladívá.

 

V létě vidím ji v záplavě lučních květů,

zlatými lány Vlčí mák si objímá.

Šlechtěná dává zrno svoje světu,

ze zrna – chléb  z pece vonívá.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0