Povídka

Světluška pro Štěpána

světkuška
Autor: Petr H.

Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dní
desetiletý Štěpán se jich už dlouho nemohl dočkat
a protože byl od narození nevidomý, přál si každé Vánoce znovu vidět maminku tatínka a nejlepšího kamaráda Petříka jenž bydlel v protějším domě.
Devět předchozích zim se nic zvláštního nestalo i přestože Štěpán dostal spousty hraček a jiných darů
jeho největší přání se mu ne a ne splnit, až letos se zdálo být všechno jinačí.
Tu noc před Štědrým dnem ležel malý Štěpán ve své posteli a přemýšlel o zítřejším svátečním dnu venku řádila vánice a vichr hnal vločky jako by v rukou třímal bič.
když tu najednou v pokoji cosi zablesklo, snad světla aut pomyslel si Štěpán, záře však byla čím dál víc jasnější a Štěpánovi se zdálo, jakoby seděla za okenním rámu. i přesto že venku byla velká zima a Štěpán byl jen v pyžamu rozhodl se otevřít okno,
jaké bylo jeho překvapení když světýlko skočilo do dětského pokoje a v září se objevila zářící postava kterou Štěpán mohl vidět.
ona postava se Štěpánovi představila jako Světluška a povídá:
,,Brzy bude Nový rok a bude se otevírat oční klinika v jednom vzdáleném městě, jediná podmínka je ,že se tam musíš s rodiči vypravit do Tří králů jinak se již nedostaneš na pořadník.“
Štěpánovi svitla naděje ,že by po letech mohl zase vidět.
Ráno u snídaně svůj noční zážitek vyprávěl mamince, ta mu z počátku vyprávění o Světlušce nechtěla věřit ,ale protože pracovala v lékárně
mohla se kolegů- doktorů poptat a skutečně ti jí o nově chystané klinice pověděli.
Vánoční svátky pominuly a po Novém roce se Štěpán chystal nastoupit na specializované oddělení. Tu Noc před plánovaným zákrokem ležel Štěpán na nemocničním lůžku a doufal, že se operace povede a on tak bude moci dělat to co jeho spolužáci ze školy.
Na druhý den přijela do nemocnice i Štěpánova maminka která čekala na chodbě na konec operace, po několika hodinách se konečně otevřely dveře od sálu a z nich vešel starší doktor
a sotva uviděl hochovu maminku tak povídá:
,,operace se povedla Štěpán zase uvidí jen teď bude muset pár dní nosit černou pásku přes obě oči aby si jeho zrak zvykl na okolní prostředí, zítra může Štěpán domů “
To si ani neumíte představit jak byla chlapcova maminka šťastná a lékař jí proto dovolit navštívit Štěpánův pokoj i přesto že měl černou pásku přes obě oči poznal přítomnost maminky a ze široka se usmál. ta u něj byla ještě několik hodin, povídala mu co vše bude se zrakem dělat nového, Štěpán by jí poslouchal ještě dlouho, když v tom se otevřely dveře a doktor řekl mamince, že skončili návštěvní hodiny a bude muset odejít.
Druhý den volali Štěpánově mamince , že si pro chlapce může přijet, po příjezdu domů musel chlapec odpočívat, teprve po týdnu mu mamina sundala černou pásku a protože byla noc tak si Štěpán nejprve myslel, že nevidí, ale jakmile pohleděl z okna, kde panovala jasná noc zahlédl nejprve veliký měsíc a hned na to desítky hvězd, jež zářily jako světlušky.

0
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0